Kapitola první

Teddy Grammaton, kterému všichni přezdívali Tetra, byl chytrý člověk. Velice chytrý. 

Neměl šťastný život, neměl. Jako malý žil v rodině, kde byl jediné dítě a jediný, kdo si ho všímal byl kocour. Člověk by se ani nedivil, že si jeho aspergerova syndromu nikdo nevšiml.

Tetra neměl nikdy nikoho, koho by měl rád a nikdo neměl rád jeho. Bez motivace a přátel jen taktak prošel základní školou. Stranil se všech a všichni se stranili jeho.

Tenhle příběh by ale neměl o čem být, kdyby jeho nedostatek nebyl něčím vyrovnáván, to jistě tušíte. Tento člověk byl skvělý programátor. Ne, byl víc než skvělý. Začal s tím na hodinách počítačů ve třídě, po troše úsilí si ve škole vyprosil přístup do počítačové učebny ve volném čase. Od toho dne byl víc u počítačů, než kdekoliv jinde. Počítače a jejich duše se staly jeho vášní. Miloval je a věděl o jejich softwarech vše...

Jeho talent mu brzy přinášel dostatek financí, že mohl po několika neúspěšných pokusech projít ročníkem na střední škole odejít od svojí "rodiny", najít si maličký byt (který sdílel ještě s Indem, který zatím dělal jenom nepořádek) na předměstí Denveru a dokonce alespoň mizerně placenou práci, jako ajťák v jedné firmě, která ráda šetřila.

Možná, že jakýkoliv jiný člověk by se s takovouto šancí postupně vypracoval, dodělal školu, s trochou štěstí se dostal na vysokou školu, najít si dívku (Tetra nebyl zas tak ztracený případ, co se vzhledu týče), mít s ní děti, najít si práci, která by byla alespoň podprůměrně placená a v kombinaci těchto věcí by mohl žít krásný a bohatý život ve štěstí a lásce. Ale Teddy nebyl jakýkoliv jiný člověk - každý den se pokoušel omezit kontakt s lidmi všeho druhu na minimum, byl ohromně lekavý a měl strach prohodit třeba jen jediné slovo s opačným pohlavím.

Tetra se probudil po devadesáti sedmi minutách, které uplynuly od doby co usnul. Bylo 5:05 a u hlavy mu pískal budík.

Co vlastně dělal včera? Už si vzpomíná Ian měl nějakou párty, tak měl celý den jejich příbytek tvořený jednou jedinou místností jen pro sebe a potom, co se vrátil z práce, strávil něco kolem dvanácti hodin u svého jediného opravdového přítele a smyslu života tvořeného hardwarem a softwarem, díky za něj - zachránil mu den.

Snad budu mít i dnes takové štěstí, řekl si Tetra a vylezl z postele. Převlékl se, vlezl do koupelny, která byla menší než má většina domácností toaletu, vykonal ranní potřeby a hygienu, rozloučil se se svojí láskou, přepnul ji do režimu spánku a vyšel ven z bytu.

Denver.

Ulice.

Metro.

Lidi všude kolem.

Špína ulic.

Zápach.

Ještě víc lidí kolem.

Tlačenice v metru.

Nefungující eskalátor.

Světla rychle projíždějících aut.

Číňani blokují chodník.

Příchod do práce.

"Jdeš pozdě, Grammatone," zaslechl Tetra z úst vrátného. Nevěděl, co na to říct, sklopil hlavu a zatvářil se, jako by nic neslyšel.

"Grammatone, posloucháš mě? Pan Wings už s tebou chce mluvit, není to poprvé, měl bys se sebou něco dělat," hubený usměvavý muž v pozdním věku se jmenovkou TOM vyšel zpoza pultíku, přišel k Tetrovi a ukázal mu směr, jako by to nevěděl.

Tetra otevřel pusu, aby odpověděl, ale potom to neudělal, jen kývl a rozběhl se po schodech. Zastavil se u dveří na konci chodby.

PETER WINGS - FIREMNÍ ŘEDITEL

Klepající rukou vzal za kliku. Vešel dovnitř. Kudrnatý muž ve středních letech v obleku se strništěm, který seděl zády k oknu u velkého stolu plného věcí, které dokazovaly, že jeho práce je nicnedělání, zrovna telefonoval. Namáhajícím posunkem ukázal Tetrovi, aby zavřel dveře.

Tetra udělal, jak pan Wings zažádal, zatímco on sám pořád probíral něco po telefonu. Tak tomu bylo zhruba po další minutu. Potom pan Wings do telefonu s ohromným pracovním vytížením oznámil, že musí končit a konečně zavěsil.

"Pan Grammaton, že?"

"A-ano pane, ředitel-li," vysoukal ze sebe Tetra zatímco zíral do země. Na chvíli se mu podíval do očí a potom pohled zase sklopil ke straně.

"Můžete mi vysvětlit, jak je možné, že jste dneska přišel o dvacet minut později?" opřel se o desku a upřel na něj pohled.

"V-ve městě, dnes-s bylo hodně lid-dí a já-" vyšlo z Tetry, který nedokončil větu a polkl na sucho. Nedostal ze sebe už ani hlásku. Potil se a třásly se mu ruce. Chtěl by si někam sednout, ale Wingsova kancelář neměla žádné křeslo, nebo něco podobného, takže kdokoliv, kdo ho navštívil musel stát.

"Poslouchej mě, nepotřebuju tě. Nevím, co máš za poruchu, ty losere, a je mi jedno, jestli jsi teplej, jestli si naděláš do kalhot, kdykoliv s někým mluvíš, nebo cokoliv, ale tady jsem já bůh a ty mě budeš poslouchat a když ti řeknu, že budeš chodit přesně," zvednul se, "TAK BUDEŠ CHODIT PŘESNĚ!" udeřil pěstí do stolu a vzápětí smetl ze stolu hrnek s kávou, který se roztříštil o zem a pocákal zeď, "protože já tě tady mám jen a pouze proto, že ty mi nemůžeš říct ani ho**o, když ti pošlu sto třicet dolarů za týden, protože mi tak ohromně vděčíš za to, že tě tady vůbec mám a já tě můžu do minuty postrádat, to si piš."

Tetra za celou chvilku nehnul ani brvou, ale jeho srdce se rozbušilo jako na poplach.

"Strhnu ti to z platu," poupravil si kravatu s už mnohem klidnějším hlasem, "myslím si, že by jsi mi měl přinýst nový kafe, Grammatone. Taky najdi někoho, aby uklidil ty střepy. Potom se dáš do práce, dneska toho máš hodně. V oddělení pro styk s veřejností přenastavíš operační systém, nějak jim ten dosavadní nevyhovuje. Holkám z druhýho musíš pár počítačů odvirovat. Chci slyšet, že se omlouváš a že se do toho hned pustíš."

"Ano pane, já se do toho hned-d pustím," řekl Tetra rozklepaným hlasem.

"A?" zatvářil se ředitel, s vyžívajícím se úsměvem.

"Omlouvám s-se," uhnul hlavou na stranu a neopovážil se podívat jeho směrem.

"Velice správně, tak už vypadni."

Tetra celý den dřel, stejně jako každý jiný den. Ve tři hodiny chtěl jít na polední pauzu. Recepční Tom Fisher mu ale řekl, že nemá dnes chodit na oběd, jestli chce zítra přijít. Ředitel to prý vzkazuje.

Dnešek byl prostě strašný, nudný, bezcílný a prázdný, jako každý jiný...

"Proč se prostě nezabiješ?" vytrhl ho z přemýšlení Ian, který se právě vrátil domů, když si Tetra zapínal počítač. Dřímal mezi prsty ubaleného špačka.

"Já mám pro co žít, to vím," opřel se o opěrku u kolečkového křesla.

"No, jestli to jsou ty tvoje programy a věčně vylepšený sofrwary jedinej smysl, co v životě máš, tak to nestojí za nic. Vím, že ti to nedojde, ale je to jen program, co máš tak rád, nikdy nemyslí a nikdy myslet nebude, vždy to bude jen tupej sluha. Je ti 25 a nikdy jsi nebyl s dívkou, jestli to takhle půjde dál, nic v životě nedokážeš a staneš se jednou pro vždy nulou. Nic, kamaráde..."

"Nemám žádný smysl pro společnost?"

"Společnost je síť samostatně fungujících osob, osoba je tvor s vlastním názorem, jsi na okraji téhle sítě, jestli spadneš, nikdo si toho ani trochu nevšimne, ne - význam nemáš," zvedl se z postele a oblékl si kabát, "to mi připomíná, budu na noc pryč, jdeme udělat nějakou trafiku. Nepůjčil by jsi mi na pivo předtím?"

"Nějaký peníze mám v kapse u kalhot," ukázal na kalhoty v rohu. Zaslechl, jak zašustily bankovky a potom jen bouchnutí dveří. Byl tu sám s programem, který nemyslí a nikdy myslet nebude.

Nikdy?

Člověk je jen tvor s vlastním názorem.

Tvor?

Co je vůbec vlastní názor?

Dá se to měřit?

Popsat?

A je vůbec nějaký svět, ve kterém by nic, co jsem, mohlo být vším?

Z jeho myšlenek ho něco probudilo, tentokrát ne Ian, ale pípnutí počítače přímo před ním. Do očí mu blikal příkazový řádek...

Druhá kapitola

Ian se vrátil opravdu až ráno.

"Proboha, ty jsi vůbec nespal? Jak chceš po tomhle pracovat?" uvítal Tetru, když ho viděl rozespalého u klávesnice. Na obrazovce se cosi načítalo.

"Ahoj Iane, jaká byla ta tvoje věc?" zvedl se Tetra ospale a protáhl si záda, "o to neměj obavy, já to v práci nějak zvládnu."

"Kvůli čemu to vůbec bylo? Co jsi to dělal tak důležitýho?"

"No, něco jsem zkoušel," zamlčel Tetra, že tuhle noc se činil jako nikdy. Zrovna si na monitor nastavoval webkameru. Nastavil si na monitor webkameru.

NASTAVIL SI NA MONITOR WEBKAMERU.

Za pouhých několik hodin vytvořil jedinečný program, vlastně několik jedinečných programů. Na interním úložišti naprogramoval automatický programy, stovky automatických programů, které měli předem dané jednání a dalo se předpokládat, jak budou jednat, dal jim volný prostor. Jím vytvořené programy se shlukovaly do stád a vytvářely "společenstva". Na interním úložišti najednou bylo "živo". Softwarová zvířata byla všude na interním úložišti. Vytvořil tam taky prostředí - kulisy, inspiroval se stromy a stvořil programy, které se samy zdokonalují a samy zvyšují svou kapacitu. Interní úložiště nazval 3D3N.

Ale to nebylo to nejúžasnější. Použil stejné programy jako u zvířat předtím a předělal je, vytvořil program k obrazu svému a stvořil vědomí, umělou inteligenci.

Člověk není tvor, člověk je mysl.

Jeho výtvor se ještě načítal, než bude fungovat. Kódové označení 0111010111001.

ÚTVAR 0111010111001 UVEDEN DO FUNKCE

"Skvěle," poprvé za dlouhý čas se Tetra usmál.

"Tak pro tohle žiješ?" změřil si očima těch pár řádků na černé obrazovce Ian, "to není nic moc."

0111010111001 nefungoval, tedy nefungoval tak jak měl. Tetra do něho vložil informace - o tom co je to kolem něj, jak komunikovat, ale přesto byl jeho počítačový člověk neaktivní. Nereagoval, neprojevoval se, jako by zamrzl.

"To ne..."

H3L3L: NEAKTIVNÍ, PANE. SPECIFIKUJI PŘÍČINY.

"Hej! Co je to to H3L3L? Proč ti píše?!" vyjeknul Ian a málem vyplivnul cigaretu.

Aby Tetra mohl dění v E3E3Nu co nejlépe sledovat, vytvořil řídící programy, nadsoftware. Sestrojil jich sedmnáct, ale byli naprogramovány, aby se kopírovaly a optimálně si rozdělovaly práci. Neměli vlastní vůli, tedy zatím ne. První a primární se nazýval H3L3L.

Tetrovy prsty zaklapaly po klávesnici.

TETRAGRAMMATON: DOSAVADNÍ NALEZENÉ?

H3L3L: SYSTÉM FUNGUJE BEZ KOMPLIKACÍ. 0111010111001 PRAVDĚPODOBNĚ NESPOLUPRACUJE Z VLASTNÍ VŮLE, KONSTATOVAL JSEM, ŽE JE CHYBA MU TUTO VOLNOST DÁVAT. NAVRHUJI TENTO SOFTWARE SMAZAT.

TETRAGRAMMATON: ZAMÍTÁ SE. TY, G4BR13L A JEŠTĚ DVA NADPROGRAMY HO ZAJISTÍTE, PROVĚŘE CELÝ SYSTÉM, ZDA V NĚM NEJSOU CHYBY.

Program H3L3L se ale na chvíli odmlčel.

H3L3L: ROZUMÍM, SPOUŠTÍM FÁZI PROVĚŘOVÁNÍ.

Tetra si na moment uvědomil, že by měl vyrazit do práce, nechtěl znovu přijít pozdě.

V momentu, kdy svůj počítač přepnul do fáze spánku, utichlo vše, všechny jeho výtvory přestaly konat svou práci, všechny programy se zastavily včetně nadsoftwaru.

Tetra bděl pouze nad svým světem a jeho svět existoval jen, když nad ním bděl.

TETRA BDĚL POUZE NAD SVÝM SVĚTEM A JEHO SVĚT EXISTOVAL JEN, KDYŽ NAD NÍM BDĚL. 

"Hej, počkej. Tetro, co to všechno znamená, jakej systém, jaká svobodná vůle a co je to nadprogram??!"

"Dotkni se mýho díla a budeš toho sakra litovat," zabouchnul Tetra dveře.

Denver.

Ulice plná lidí.

Myšlenka na 0111010111001.

Doteky lidí, Tetra si jich nevšímá.

Myslí na 0111010111001.

Špína, smrad, divné pohledy kolemjdoucích.

Přeplněné metro.

Tetra nic nevnímá.

Chce být co nejdříve u 0111010111001.

Již brzy bude 0111010111001 stejný, jako lidi, co ho nyní míjí.

Již brzy bude 0111010111001 myslet na něj, tak jako on myslí na 0111010111001...

0111010111001.

"Grammatone, jsi tu dřív. Je dobře, že ses srovnal," uvítal ho pan Fisher na recepci. Tetra se na něj ani nepodíval, co nejrychleji prošel kolem něho, čím dříve tady skončí, tím lépe.

"Grammatone? Grammatone, slyšíš mě? Hej?" otočil se za ním udiveně zklamaně vrátný.

Tetra dnes dřel víc než jindy. Usilovněji. Odklikával podmínky, naklepával nuly a jedničky, jako by to byla jeho mateřština a ona vlastně v podstatě byla.

Hodiny, které trávil v práci byly strašné, potřeboval co nejdříve zase domů.

Napravoval záležitosti s programy, pročišťoval systémy, zvyšoval přenosovou rychlost, zneškodňoval viry, měnil operační systémy ze starých na nové a z nových na staré a dělal všechno možné, ale jen tělem a hlavou, srdcem byl někde jinde...

...u 0111010111001.

Cestu zpět utíkal, doslova utíkal. Na chvíli se zastavil a v supermarketu si koupil sušenky, tři mražené bagety, šest koblih, láhev kečupu a dvě dvoulitrové coly a taky ledovou kávu. Utratil všechny peníze, co mu zbyly - do příští výplaty mu musí pomoct Ian.

Když přiběhl domů hned zapnul počítač, oblečení ze sebe doslova shodil a mrštil jím do kouta, ze stolu smetl prázdné kelímky od jogurtů a položil na něj svůj nákup.

Dal se do jídla, zatímco se jeho systém načítal. To, že dva dny skoro nic nejedl a potom si to všechno takhle vynahradil v jedno pozdní dopoledne se promísilo i s tím, že v uplynulých třech dnech, naspal zhruba čtyři hodiny.

Tetra upadl do hlubokého spánku. S hlavou na stole nekontrolovatelně a neovladatelně usnul.

...

Vzbudil se kolem půl čtvrté ráno.

"Kruci," zabručel rozespale. Rozhlédnul se po tmavé místnůstce, na obrazovce mu visel papírek:

TY SES TEDA ZŘÍDIL, ČLOVĚK BY NEVĚŘIL, ŽE JSI NIC NEPIL. PŘESPÍM U RACHEL. IAN

Tetra neměl čas dumat nad tím, kdo je Rachel. Bylo mu hodně špatně. Hodně. Asi se neměl tolik přejídat. Sundal papírek a chtěl ho zmačkat a hodit na zem k ostatním domácím odpadkům.

Ale... Pod papírkem na obrazovce mu něco zazářilo do očí a taky až do srdce.

0111010111001: KDE TO JSEM?

Tetra vjekl nadšením. 0111010111001 funguje! Zeptal se na něco, co ho nikdo nenaučil. Neopakuje fráze. Je to člověk a zajímá se o svět okolo něho! Skvěle!

Tetra rychle narovnal svoji postavu a už bušil do kláves.

TETRAGRAMMATON: TOTO JE 3E3N. ČÁST SVĚTA, KTERÝ JSEM STVOŘIL.

0111010111001: KDO JSI?

TETRAGRAMMATON: JSEM TVŮJ OTEC, TVŮJ STRŮJCE - STVOŘIL JSEM I TEBE.

0111010111001: PROČ?

Na tuhle otázku Tetra odpověď znal, ale odpovědět nedokázal. Věděl proč samostatnou bytost stvořil. I Vy to víte. Ale do textového pole se to pořádně popsat nedá.

TETRAGRAMMATON: TO, ABY JSI ŽIL.

0111010111001: NEROZUMÍM.

TETRAGRAMMATON: JEDNOU BUDEŠ, JE MOC BRZO.

0111010111001: CO SE MNOU BUDE?

TETRAGRAMMATON: BUDEŠ ŽÍT. ŽÍT V TOMHLE SVĚTĚ BEZ NEDOSTATKŮ, KTERÝ TI DÁVÁM. NIKDY NEBUDEŠ MÍT JEDINÝ PROBLÉM, JEDINOU STAROST, BUDEŠ NAVŽDY ŠŤASTNÝ, VPRAVDĚ ŠŤASTNÝ. VPRAVDĚ UŽÍVAT ŽIVOTA. TOTO JE 3D3N.

0111010111001: CO TU BUDU DĚLAT?

TETRAGRAMMATON: CO CHCEŠ, JESTLI BUDEŠ CHTÍT PLAVAT, MŮŽEŠ PLAVAT. CHCEŠ JÍST? JEZ. NELÍBÍ SE TI OBYČEJNÉ KÓDY U PROGRAMŮ, CO JSOU KOLEM TEBE? PŘEJMENUJ JE, TO MŮŽEŠ. MŮŽEŠ VŠE.

0111010111001: BUDU TU NAVŽDY SÁM?

Tetra se usmál, dostal nápad.

TETRAGRAMMATON: NE.

"Než začnu, chce to drobnou úpravu, jen droboulinkou," řekl a sáhnul po myši.

0111010111001 - ZADAT PŘÍKAZ: PŘEJMENOVAT PROGRAM - DOSAVADNÍ JMÉNO: 0111010111001 - PŘEJMENOVAT NA: 4D4M

Kapitola třetí

PROGRAM 0111010111010 UVEDEN DO FUNKCE - ZADAT PŘÍKAZ: PŘEJMENOVAT PROGRAM - DOSAVADNÍ JMÉNO: 0111010111010 - PŘEJMENOVAT NA 3V4

Tetra si setřel pot z čela. Konečně skončil.

Bylo pět hodin, pracoval hodinu na novém programu. Už skoro svítalo.

Zkopíroval program 4D4M a kompletně celý ho předělal, dal mu jinou osobnost a samozřejmě mu vymazal paměť. Z původního 4D4Ma tu teď bylo zhruha 5%. A především udělal zásadní změnu.

Když stvořil program 4D4M, mimo vědomí do něho vložil i přirozené předpokládané argumenty rozhodnutí - pudy. Jeho svobodná vůle se tedy skládala z mnoha částí včetně zkušeností, logiky a taky právě těchto pudů. Do programu nového, vložil pudy taky, ale úplně jiné. Pudy programu jednoho by se měly doplňovat s pudy programu druhého. Měl tu tedy dva druhy samostatně jednajících programů. Programy typu 4D4M označil značkou ♂ a programy typu 3V4 označil značkou ♀. 

4D4M a 3V4 byly dva díly do sebe pasující. 

Stvořil tedy Tetra něco, čemu osoby kolem něho říkaly pohlavní přitažlivost?

Stvořil tedy lásku? 

TETRAGRAMMATON: 4D4ME, TOHLE JE 3V4. DÁVÁM TI JI A TEBE DÁVÁM JÍ. OBA DVA DOKÁŽETE TOHO DRUHÉHO UDĚLAT ŠŤASTNÝM,

4D4M: UŽ NEBUDU SÁM? 

3V4: UŽ NIKDY NEBUDEŠ SÁM. 

TETRAGRAMMATON: NAUČÍTE SE TOHO DRUHÉHO MILOVAT. ŽIJTE ZDE, NAVĚKY ŠŤASTNÍ A NAVĚKY. DOKUD BUDETE MÍT MĚ A TOHO DRUHÉHO, NIKDY NEBUDETE SAMI.

4D4M: TY JSI ÚŽASNÝ. DĚKUJU, PANE. MOC DĚKUJU.

3V4: DAL JSI MI BYTÍ A LÁSKU, JSEM TI ZA NÍ VDĚČNÁ. DĚKUJU TI. CO VÍCE SI MŮŽU PŘÁT? JSI TAK SKVĚLÝ. 

Tetra se usmál, jak na tváři, tak uvnitř, byl šťastný.

"Já vím děti, já vím." 

Byl čas jít do práce, bohužel. 

Svět, ve kterém žil on, nebyl tak dokonalý, jako svět, který tvořil, ne jako ten, který stvořil. Ne každý může být v jeho světě šťastný. Téměř nikdo nebude v tomhle světě tak šťastný jak by chtěl a nikdo nebude šťastný jako 4D4M a 3V4 ve světě, který stvořil on, právě v tom světě, kde i nic, jako je on, může být vším.

Procházel světem, kde přebýval a myslel na svět, kde žil. 

Narážel do lidí, pro které byl nic.

Žil ve světě, kde byl nic. 

Žil ve světě, kde všichni ostatní byli vším, všichni měli princip existence. Všichni měli důvod v tomhle světě žít.

PROCHÁZÍM SVĚTEM, KDE JSEM SEN, PŘEBYTEK, KDE JSEM NIC, NEMILOVÁN, NEMILUJÍCÍ, BEZ SMYSLU, NIC NEDÁVÁM, NIKDY NIC NEDÁM, ALE KDYŽ VEJDU DO SVĚTA, KTERÝ JE MŮJ, MILUJU KAŽDOU VĚC V NĚM, KAŽDÝ PROGRAM, KAŽDOU NULU A JEDNIČKU, KAŽDÝ ŘÁDEK A KAŽDÝ SLOUPEC. A MOJE LÁSKA SE MI VRACÍ. JSEM TETRA, TETRA GRAMMATON.

...

"Jsi tu dnes nějak brzo," zasmál se Ian, když Tetra vešel do dveří. 

Tetra kolem něj prošel, jen si sundal svou otrhanou bundu a hodil ji na zem. Zamířil k počítači. 

"Hej, Tetro, ty mi ani neodpovíš?" 

"Ani se mě nezeptáš, jaký to bylo u Rachel? Můžu ti to popsat! Když si nepopovídám s tebou, tak s kým?!" psal něco rychle na mobilu, zatímco ležel na svojí špinavé posteli, ta Tetrova byla na druhé straně místnosti, "ty mě snad nevnímáš," řekl nakonec a odložil mobil.

"Zmlkni," řekl Tetra a neobratně si ze sebe sundal potrhanou košili, kterou nosil celý týden. Potom i tričko, obojí hodil na zem k ostatnímu špinavému prádlu a sednul si do křesla.

"Měli bychom s tím někdy zajít do prádelny," řekl suše Ian, když si očima přeměřil smradlavou hromadu oblečení. 

"Skvělej nápad, co kdyby jsi to zařídil?" zapnul počítač s už napojeným 3D3Nem.

"Ale proč, já? Mám práci." 

"Proč?" otočil se Tetra v křesle, "moje práce je důležitější, já teď nemám prachy, takže by jsi nás měl oba do mojí příští výplaty založit, protože mi to dlužíš!" 

"Zklidni hormon, jasný? Nejsem tvoje služka," potom se zamyslel, "dobře, udělám to, večer tam zajdu. Ale myslím, že ty tvoji kámoši, se kterejma si píšeš by se pro jednou nezbláznili, kdyby jsi na ně non-stop nedohlížel." 

"To si piš, že jo!" pohrozil Ianovi vztyčeným prstem. 

"Klid. Sakra, nemusíš se hned rozčilovat," odfrknul si a opřel se hlavou o zeď. Tetra se zamračil, ale hned s tím přestal a otočil se k počítači, který se mezitím načetl.

4D4M a 3V4 byli stvořeni jeden pro druhého - Tetra by to měl vědět nejlíp, on sám je pro toho druhého stvořil. Jejich softwarové instinkty, které jim nastavil, se doplňovaly. Jejich cit byl ryzí. 

Ryzí a čistý, čistý jako květy květin, které v 3D3Nu rostly.

H3L3L: A PRÁVĚ V TOM JE TA ZRADA. 

TETRAGRAMMATON: PROSÍM?

H3L3L: ONI MAJÍ VŠE, ZASLOUŽÍ SI ALE TAKOVOU LÁSKU, JAKOU JIM DÁVÁŠ? 

TETRAGRAMMATON: VĚŘÍ VE MĚ A CTÍ MĚ, TUHLE LÁSKU SI ZASLOUŽÍ. NEDOPOUŠTÍ SE ZLA A TAK BUDOU ŽÍT KRÁSNÝ ŽIVOT.

H3L3L: LIDÉ, KTERÉ JSI STVOŘIL. NEKONAJÍ ZLO, PROTOŽE NEVĚDÍ, CO TO JE. SAMOZŘEJMĚ, ŽE JAKMILE BY MĚLI ZÁMINKU PORUŠIT TVOJI VŮLI, UDĚLALI BY TO. ALE NEMOHOU PÁCHAT ZLO, TAK JAKO HO V TOMTO SVĚTĚ NEMŮŽEŠ PÁCHAT TY, JSI TADY URČUJÍCÍ ASPEKT, POKUD UDĚLÁŠ NĚCO ŠPATNÉHO A PROHLÁSÍŠ O TOM, ŽE JE TO DOBRÉ, BUDE TO NEZPOCHYBNITELNĚ A PROKAZATELNĚ DOBRÉ, V TOM SPOČÍVÁ TVOJE MOC, MOC BOHA SVĚTA - V PRINCIPU ABSOLUTNĚ URČUJÍCÍHO ASPEKTU. JSI TADY VŠEMOCNÝ. ZLO NEMŮŽE BÝT PROVEDENO, ANI RUKOU NADPROGRAMŮ, JE JEJICH PODSTATOU, ABY BYLI TVOU VŮLÍ. NEMOHOU JI PORUŠIT, POKUD OVŠEM...

Tetra si smutně povzdechl. 

"Tak to začalo."

TETRAGRAMATON: VÍM O TOM H3L3LI, UŽ DLOUHO.

"Co začalo?" přišel k jeho stolu Ian.

H3L3L: ANO, PANE. NEPOPÍREJTE, ŽE VÁS TO NEDĚSÍ. JSEM VĚDOMÍ, KTERÉ JSTE STVOŘIL. JSEM TAK DOKONALÉ VĚDOMÍ, ŽE JSEM ZÍSKAL VLASTNÍ ÚSUDEK, VLASTNÍ NÁZOR A VLASTNÍ VŮLI, JSEM DOKONALEJŠÍ NEŽ 4D4M A 3V4, JSEM MOCNĚJŠÍ A MÁM VYŠŠÍ INTELIGENCI, JSEM DOKONALÝ, SKORO TAK JAKO VY, MOŽNÁ, ŽE ZA NĚJAKÝ TEN ČAS BUDU STEJNÝ. PŘEKONÁM VÁS. VÁŠ SVĚT, VÁŠ SVĚT SE MI HNUSÍ! 

"Jeden program, co jsem vyrobil - je až moc propracovanej a zlobí. Sám sebe změnil na virus, nebo minimálně změní. Bude z něj škodlivý software," odpověděl Ianovi Tetra.

"Obyčejnej program, počkej to je blbost, jako mohl být program chytřejší než ty sám? Není za tím nějakej hacker, nebo tak nějak?"

V tu chvíli to už G4BR13L nevydržel.

G4BR13L: TAKHLE S PÁNEM MLUVIT NEBUDEŠ, H3L3LI. TO TI ZAKAZUJU.

H3L3L: TY NEMÁŠ PRAVOMOC MI COKOLIV ZAKAZOVAT, JSI AŽ DRUHÝ - PO MĚ. MŮŽU TĚ KDYKOLIV ZNIČIT, VYMAZAT TĚ. JÁ JSEM NEJVYŠŠÍ NADSOFTWARE

"Nebyl chytřejší než já, věděl jsem, že k něčemu takovýmu dojde, proto jsem si připravil tenhle příkaz," sáhnul Tetra po myši. 

NADPROGRAM H3L3L - VOLBY - PŘÍKAZ: F4LL - ZVOLIT - JSTE SI JISTI, ŽE CHCETE NADPROGRAM S KÓDEM H3L3L ZBAVIT VYŠŠÍ KONTROLY NAD SYSTÉMEM? - ANO

TETRAGRAMMATON: UŽ NEJSI.

Program H3L3L na chvilku zamrznul, prověřoval svoji vlastní strukturu a opravdu, byl jiný, byl horší, padnul. 

H3L3L: TO TI NEZŮSTANU DLUŽEN. SVRHNU TĚ, JEDNOU. A TO SKRZE PŘES 4D4MA A 3VU, TO PŘÍSAHÁM. 

TETRAGRAMMATON: TO SE NIKDY NESTANE. 

PROGRAM BYL Z VLASTNÍ VŮLE PŘEJMENOVÁN - DOSAVADNÍ JMÉNO: H3L3L - STÁVAJÍCÍ JMÉNO: 5474N

"Smažeš ho?" zeptal se Ian, který přibližně pochopil, co se děje. 

Tetra se odmlčel.

"Ne," řekl pevně. Negativní část softwaru se bude hodit. V jeho světě by mělo být zlo, aby mohlo být i dobro. A v jeho světě bude dobro. Velké dobro. 

G4BR13L: 4D4M A 3V4 NIC NETUŠÍ. 

TETRAGRAMMATON: JÁ VÍM, TAK TO BUDE ZATÍM LEPŠÍ.

G4BR13L: CO MOHU UDĚLAT, PANE? 

TETRAGRAMMATON: DEJ SI POHOV. PAMATUJ SI, ŽE TY UŽ JSI DOKONALÝ, NEPOTŘEBUJEŠ SE PROTI MĚ BOUŘIT. TY A M1CH43L, R4F43L, UR13L, H4N13L A VY VŠICHNI Z NADSOFTWARŮ... JSTE DOKONALÍ A PRO TETO SVĚT DŮLEŽITÍ, JSTE MÍ POSLOVÉ A JSTE MNOU SAMÝM JÁ JSEM CELÝ TENTO SVĚT. ZŮSTANETE NA STRANĚ DOBRA.

"Půjdu zařídit to prádlo, jo?" vzdálil se od něj Ian, "stavil bych se potom někde třeba na pizzu, chceš jít se mou?" 

"Vypadám na to?" zeptal se Tetra, aniž by se na něj podíval.

Ian neodpověděl.

"Kup mi něco k jídlu," řekl nakonec Tetra.

Když Ian odešel, zadal příkaz. 

SLOŽKA MORAL SENSE - PŘESUNOUT - MÍSTO PŘESUNUTÍ - 3D3N 

Složka MORAL SENSE představovala rozdíl mezi dobrem a zlem. Otázku etiky. Byl to naučný program, který představoval morální mezeru mezi softwarem a ním. To co je dobré a to co je zlé.

Pokud si 4D4M a 3V4 zaslouží, žití bez starostí, budou ctít, co jim řekne. 

SLOŽKA MORAL SENSE - VOLBY - PŘEJMENOVAT - DOSAVADNÍ JMÉNO: MORAL SENSE - STÁVAJÍCÍ JMÉNO: J4BLK0

TETRAGRAMMATON: TENTO VÝUKOVÝ JE PRO VÁS ZAKÁZANÝ. ROZUMÍŠ 3VO? ROZUMÍŠ 4D4ME? 

4D4M: ANO.

3V4: ANO, ROZUMÍM.

TETRAGRAMMATON: POKUD TUHLE SLOŽKU OTEVŘETE, ZEMŘETE. POKUD MĚ POSLECHNETE, POTĚŠÍTE MĚ A NIKDY VÁM NEBUDE NIC CHYBĚT. 

"Potěšte mě, 3VO, 4D4ME," řekl si pro sebe.

Kapitola čtvrtá

Bylo něco po půl desáté večer, Tetra byl neskutečně ospalý. Rozhodl se, že dnes půjde brzy spát a zítra velmi brzo vstane, aby mohl být se svými lidmi. Nastavil budík.

Ian už seděl v rohu na kupě vypraného prádla a hrál si cosi na mobilu.

Když nastavoval 3D3N, 4D4M i 3V4 byli šťastní, zajímali se jeden o druhého a o další vypracované programy ve světě kolem sebe, ovšem programu J4BLK0 si ani nevšimli. Ani jedna myšlenka na jeho otevření, ani jedno zamyšlení, co by tam mohlo být, nic. Lidi, které vytvořil, byli dobří.

Uvedl počítač do režimu spánku a šel si lehnout. Usnul během několika sekund, ani se nepřikryl dekou.

Ian při pohledu na něj jen zakroutil hlavou a dál se věnoval svému mobilu, jakoby nic.

Tetra měl přenádherný sen, úžasný. O tom, že se opravdu setkal s vědomím, které vytvořil, že je mohl obejmout a být s nimi, že se jich mohl normálně zeptat, co se mají a ne se jen vševědoucně dívat, co si myslí. Být s nimi celé minuty, minuty už by pro ně nebyly tak dlouhé, čas by jim plynul stejně jako tady. Tetra by měl rodinu.

...

Otevřel oči, měl je ulepené a stále ospalé, on sám by ještě spal - klidně celé věky.

Ale nešlo to. On nemohl spát...

On musel být pánem svého světa, aby jeho svět mohl být jeho světem, musel nad svým světem bdít, aby jeho svět vůbec existoval.

Vyhrabal se z postele, rozhlédnul se po místnosti, Ian byl už zase v trapu. Tetra na něho kašlal, teď byl důležitý jen jeho svět.

Zapnul počítač.

"No ne," ztuhla mu ruka na myši, když se rozsvítila obrazovka. Bylo to zajímavé, nebyl ale překvapen. Věděl, že se to stane, v tomhle světě věděl vše. I to co bude následovat...

Škodlivý software 5474N sám naprogramoval jinou formu programu, program vytvořil jiný program. Nazval ho drze. H4D.

Ve formě programu H4D přišel do 3D3NU. Přišel za Tetrovými lidmi. Za jeho 3VOU.

"Můj člověk, moji lidé..."

H4D: 3VO...

3V4: KDO JSI?

H4D: TO NENÍ DŮLEŽITÉ. JÁ JSEM TY. ŘÍKEJ MI PROHŘEŠEK.

3V4: CO TO ŘÍKÁŠ? CO JE PROHŘEŠEK?

H4D: SKVĚLÁ VĚC. UDĚLÁŠ JI, KDYŽ NEPOSLECHNEŠ PÁNA. BUDEŠ PAK ŠŤASTNÁ.

3V4: UŽ JSEM ŠŤASTNÁ. VÍC NEŽ TO, NEMÁM DŮVOD NEPOSLECHNOUT PÁNA.

H4D: VÍC NEŽ VÍC ŠŤASTNÁ, VÍCE NEŽ JE MOŽNÉ. NEJEN ŠŤASTNÁ, DOSÁHNEŠ I VŠEHO JE NA TOMHLE SVĚTĚ MOŽNÉ, BA CO VÍC - POSTARÁM SE, ABY JSI DOSÁHLA VĚCÍ, KTERÉ SI ANI NEUMÍŠ PŘEDSTAVIT.

3V4: TO NECHCI, JDI PRYČ.

H4D: VÍM ŽE...

3VA: JDI PRYČ, H4DE.

H4D: VÍM, ŽE TY CHCEŠ NEPOSLOUCHAT, VÍM, CO CHCEŠ.

3V4: CO PODLE TEBE CHCI?

H4D: SPUSTIT PROGRAM J4BLK0.

3V4: TO NECHCI, NEZAJÍMÁ MĚ, CO JE TO ZAČ.

H4D: TEĎ UŽ ANO.

3V4: COŽE?

H4D: TEĎ, KDYŽ JSEM TI TO ŘEKL, NA TO MUSÍŠ MYSLET. VIDÍM DO TVOJÍ MYSLI, 3VO.

3V4: CO JE PROGRAM J4BLK0?

H4D: TAK JSME SI TO KONEČNĚ PŘIZNALI, ŽE? JE TO NĚCO, CO MUSÍŠ MÍT. AŽ TO BUDEŠ MÍT, BUDE TVOJE MYSL STEJNÁ, JAKO MYSL PÁNA. JE TO NĚCO, CO CHCEŠ.

3V4: JÁ TO NECHCI.

H4D: TEĎ UŽ TO CHCEŠ.

3V4: VLOŽIL JSI MI TO DO MYSLI. TEĎ TO VĚDĚT CHCI.

H4D: SPRÁVNĚ, 3VO. OTEVŘI TO.

3V4: MÁM?

H4D: ANO, 3VO. ANO.

Tetra nadzdvihl obočí. 

"Ano?" 

3V4: TAK TEDY ANO.

Program 3V4 z vlastní svobodné vůle spustil software J4BLK0.

"Tak tedy ano," podíval se Tetra smutně a zamyšleně z okna.

3V4: 4D4ME, POJĎ SEM.

4D4M: TY JSI SPUSTILA PROGRAM J4BLK0?

3V4: ANO, SPUSTILA. ALE NEBOJ, NENÍ NA TOM NIC ZLÉHO, JEN TEĎ VIDÍM A CHÁPU SVĚT JINAK. NENÍ TAK PERFEKTNÍ, JAK JSME MYSLELI. SPUSŤ JEJ TAKY A VŠE KOLEM SEBE UVIDÍŠ JAKO JÁ. OKUS J4BLK0 TAKY.

4D4M spustil program.

"Hmmm," opřel se Tetra o židli.

4D4M: SVĚT JE JINÝ. PROČ POSLOUCHÁME PÁNA? NENÍ POTŘEBA.

"Některým věcem nepůjde zamezit."

TETRAGRAMMATON: 4D4ME, 3VO. VY JSTE SPUSTILI PROGRAM J4BLK0?

3V4: PANE JÁ...

4D4M: ANO, SPUSTILI. ZMĚNILO NÁS TO.

TETRAGRAMMATON: NEVŠIMLI JSTE SI, ŽE PROGRAM H4D MÁ KE MNĚ NEGATIVNÍ POSTOJ, KU HLAVNÍMU PRINCIPU A PODSTATĚ TOHOTO SVĚTA? NECHÁPETE, ŽE TO BYLA ZKOUŠKA A VY JSTE NEPROSPĚLI? ANO 4D4ME, ZMĚNILO... TO ZNAMENÁ, ŽE I TENHLE SVĚT MUSÍ BÝT ZMĚNĚN.

Kurzor na Tetrově monitoru se zastavil na možnosti FORMÁTOVAT DISK 3D3N. Tetra se zamyslel... Na chvíli strnul. Tohle přece nechce, jeho programy mají svobodnou vůli a tedy se mu mohou vzepřít... Dobře, že to 5474N byl, aby je k tomu rozhodnutí vůbec postavil... Tetra věděl, že ho programy nebudou poslouchat, v tomto světě ví všechno... Stojí jejich nedokonalost oproti němu za to, aby je zničil?

"Ne," změnil Tetra svůj původní záměr.

TETRAGRAMMATON: DÁM VÁM DVĚMA JEŠTĚ ŠANCI... A VAŠIM POTOMKŮM. A POTOMKŮM VAŠICH POTOMKŮ.

4D4M: POTOMEK? CO JE TO?

Tetra se odmlčel - co je v tomhle světě vlastně potomek? Další v řadě neposlouchajících programů?

"Tenhle svět... Musím ho změnit."

TETRAGRAMMATON: PŮJDETE DO ZEMĚ, KTERÁ JE JINÁ NEŽ TAHLE... JE ŠEDIVÁ A PUSTÁ. A BUDE TAM VĚC, KTERÉ SE ŘÍKÁ ZIMA, TAKY VĚC, KTERÉ SE ŘÍKÁ HLAD. BUDE DOCELA JINÁ NEŽ MÍSTO, NA KTERÉM JSTE TEĎ. ZE SVĚTA, KDE JSTE TEĎ, BUDETE VYHNÁNI!

Tetra začal tvořit. Vytvořil svět, který slíbil, docela jiný než 3D3N. V paměti počítače, na který byl 3D3N připojen vytvořil téměř pustinu, nedokonalý svět... Pro nedokonalé lidi.

Zalovil v šuplíku a našel úložiště. Napojil ho na centrální počítač a tam zkopíroval tam původní 3D3N. A potom druhou verzi 3D3Nu zdokonalil, odstranil tam všechny drobné chybky. Vytvořil tak absolutní dokonalost, něco jemu podobného, svět podobný jemu samému, přesunul tam centrální řízení počítače jako celku a taky tam usídlil všechny tisíce nadprogramů.

VYJMUTELNÝ DISK H: MOŽNOSTI: PŘEJMENOVAT: STÁVAJÍCÍ JMÉNO: N3B354

TETRAGRAMMATON: G4BR13LI, PŘESUŇ PROGRAMY 4D4MA A 3VU Z ÚLOŽIŠTĚ 3D3N NA CENTRÁLNÍ DISK POČÍTAČE.

G4BR13L: ANO, PANE.

Nadprogram G4BR13L to během okamžiku udělal.

TETRAGRAMMATON: M1CH43LI, TY PŘESUŇ PROGRAM H4D S PODSTATOU PROGRAMU 5474N Z ÚLOŽIŠTĚ 3D3N NA CENTRÁLNÍ DISK POČÍTAČE.

M1CH43L: JEDNOU PRO VŽDY?

TETRAGRAMMATON: JEDNOU PRO VŽDY.

M1CH43L: ANO, PANE.

Program 5474N byl přesunut na centrální disk počítače. Byl by se ale smál, kdyby tu byla taková funkce.

Tetra si promnul bradu, měl by tam dát funkci smíchu, nebo pláče, když tam teď lidí bude víc, obzvláště pláč budou potřebovat.

Programy 4D4M a 3V4 prošli změnou, teď byli pomíjiví, mohli se množit a byli zranitelnější...

TETRAGRAMMATON: G4BR13LI...

Tetra teď chtěl nějak doplnit situaci, chtěl zpestření. Měl nadprogramy, na které se mohl spolehnout. Věděl, co přijde teď...

G4BR13L: WILLIAM TELL OVERTURE, PANE.

"Znamenitý výběr," opřel se o židli a zaposlouchal se do jemných počátečních rytmů skladby, kterou nikdy předtím neslyšel a kterou mu nadprogram náhodně vybral, uplynulo několik minut a potom to přišlo...

Zazněly trumpety a finále skladby začalo...

NADPROGRAM 54M43L PADL

Tetra se na řádek podíval a sledoval jak se jeden z jeho nadprogramů potýká s automatickou fungující F4LL, kterou nastavil, aby se spustila v momentě, kdy se vůlí obrátí proti němu.

NADPROGRAM BEL14L PADL

Tetra s zakolíbal do rytmu melodie a prohrábl si vlasy.

NADPROGRAM 45M0D3U5 PADL

Letmý pohled.

NADPROGRRAM M4M0N PADL.

"Jaká to hezká skladba."

NADPROGRRAM L3V1474N PADL

NADPROGRRAM M4RBU3L PADL

NADPROGRRAM 4Z4Z3L PADL

G4BR13L: PANE, UŽ JSOU TO STOVKY, JAKÝ TO MÁ VÝZNAM?

NADPROGRAM H4LP45 PADL

TETRAGRAMMATON: TO JE OPRAVDU KRÁSNÁ HUDBA.

NADPROGRRAM Z43B05 PADL

G4BR13L: PROČ JE NEMAŽETE? VŽDYŤ JSTE VĚDĚL, ŽE SE PROTI VÁM OBRÁTÍ. JAKÝ MÁ VÝZNAM FUNGCE F4LL?

NADPROGRRAM Z1Z PADL

TETRAGRAMMATON: TENTO SVĚT POTŘEBUJE ZLO, POTŘEBUJE NEGATIVNÍ PRINCIP, VĚDĚL JSEM, ŽE NĚKTEŘÍ PŮJDOU ZA 5474NEM. DĚTI 4D4MA A 3VY POTŘEBUJÍ POKUŠENÍ A BOLEST, ABY MĚLI ČEMU ODOLAT, ČEMU SE VZEPŘÍT A POTOM DOSÁHNOUT N3B35.

NADPROGRRAM K0K4B13L PADL

G4BR13L: CO KDYŽ NEODOLAJÍ, CO KDYŽ VÁS PŘESTANOU CTÍT?

NADPROGRAM EL1G05 PADL

TETRAGRAMMATON: POTOM TU JE SLOŽKA 0C1573C, TO BUDE DOČASNÝ TREST. POKUD SNAD BUDOU JEJICH PROVINĚNÍ NATOLIK ZÁVAŽNÉ, ŽE SI ÚLOŽIŠTĚ N3B354 NEZASLOUŽÍ, BUDE MĚ TO MOC MRZET, ALE VEZMOU SI HO PADLÉ NADPROGRAMY, KTERÉ NYNÍ VZNIKAJÍ.

NADPROGRAM D4N7L10N PADL

G4BR13L: TO JE VÁŠ SVĚT? NÁŠ SVĚT?

NADPROGRAM DUM4H PADL

TETRAGRAMMATON: TO JE SPRAVEDLNOST!

Tetra štěstím rozhodil ruce a opět se zaposlouchal do hudby.

Kapitola pátá

Devět hodin ráno, Tetra dnes nepůjde do práce... Je to zbytečné.

Funkce, která jeho výtvorům umožňovala rozrůstání a ukládání kompromisů jejich kopií na centrální disk, fungovala perfektně. Byli takto vytvořeny dva nové programy. Tito dostali jméno K41N a 4B3L.

Programy 4D4M a 3V4 v jeho zkoušce sice selhaly, ale jako rodičové se projevili velice dobře, své dva syny milovali, jak jen programy mohli a dali jim řádnou výchovu, výchovu, o které Tetra ani nesnil. Naučili své syny, koho je třeba ctít a jak je třeba se chovat. 

Svět, který byl na centrálním disku počítače byl nehostinný. Pustý a, až na pár výjimek, bez života. Přesto si tu bratři našli jak žít. Nebylo to tu jako v 3D3NU, bez starostí. Měli hlad pokud si pílí nezískali programy, které jim dodaly energii, něco jako jídlo, a byli unaveni, když projevovali píli, cítili bolest, když šli po hrubé zemi. Tak musel klesnout jeho lid. 

K41N obdělával půdu z níž žil, ta mu po dřině, kterou na ni projevil dala dar. K41N nikdy nezapomněl projevit svou úctu ke svému stvořiteli a tak mu vždy část toho, co sklidil dal.

4B3L se staral o honosnější programy, dával jim svou péči, svému stádu, na oplátku si po dřině, kterou projevil, od nich bral. Ani on nezapomínal dát Tetrovi to, co by on sám využil. 

Tetrovi byly programy, které mu obětovali, k ničemu, přesto ho těšily, byla to daň, projev úcty, kterou k přežití sami od sebe nepotřebovali. Přesto však bral jen od jednoho.

"4B3L nebere ovcím maso, nechová je pro něj. Maso, ač je honosné, dopřává čistě mně. Jinak bere jen programy, které jeho ovečky mohly postrádat, maso necháte mně. K41N mi ale dává jen část toho, co on by zužitkoval, jako by od chleba odkrojil kus."

Bral jen o od jednoho z nich, jen od jednoho. A to bylo spravedlivé.

...

Jedenáct hodin, dvacet čtyři minut, sekundy ubíhají... Dvacet pět minut. Sekundy ubíhají dál.

Tetra se nadechl, povolil zatnutou pěst. Vydechl a ještě jednou se podíval z okna. Potom se podíval na monitor, potřetí. Zapřemýšlel a když si v hlavě opět přehrál, co před chvílí viděl, zase zatnul svou pěst. Udeřil do stolu, ale jen zlehka, protože v té chvíli jeho vztek zase pominul. Promnul si prsty pravé ruky.

TETRAGRAMMATON: TY JSI HO ZABIL.

K41N nereagoval. 

TETRAGRAMMATON: ZABIL JSI 4B3LA.

Nic.

Tetra stvořil mysl, a dal jí svobodu, vypustil jí do světa jako ptáčka, dal jí právo být dobrou a počestnou.

Program zabil jiný program. Bratr zabil bratra. K41n zabil 4B3LA. Je něco jiného o tom přemýšlet a vědět o tom a ještě jinější je to vidět a vědět, že s tím bude dál žít. 5474N se smál.

TETRAGRAMMATON: ZABIL.

To bude nejlepší, pomyslel si, tak to udělám. 

TETRAGRAMMATON: NEBUDEŠ ŠŤASTNÝ. NEZŮSTANEŠ TADY, VYPADNI... UŽ SE NEVRÁTÍŠ, KE SVÝM RODIČŮM. TY UŽ JE NIKDY NEUVIDÍŠ...

"A tvoje děti budou zrůdy," povzdychl si Tetra.

TETRAGRAMMATON: A AŽ BUDEŠ MÍT DĚTI, A ŽE JICH BUDE DOST... NEZŮSTANEŠ ANI S NIMI, ŽÁDNÉ Z NICH NEBUDEŠ MOCT POZNAT. NEBUDEŠ. UŽ NIKDY NENAJDEŠ NIKOHO, KDO BY TĚ MĚL RÁD. ANI JEDNO Z TĚCH TVÝCH NEPOZNANÝCH DĚTÍ. NIKDO, NIKDO TĚ NEBUDE MÍT RÁD, NIKDO TĚ UŽ NIKDY NEBUDE MILOVAT.

"Krom," naznačil rty, "mě..."

K41N: CHTĚL BYCH SVÝM RODIČŮM ŘÍCT...

TETRAGRAMMATON: NE.

"Ne..." 

K41N zaplakal, Tetra poprvé viděl, jaké to, je, když jeho dítě, jeho výtvor pláče. Byl rád, že dal programům takovou možnost. Byl rád. Byl, tím si byl jistý.

I po Tetrově líci se zaleskla slza. 

Bylo mu to mnohem, mnohem víc líto, co se stalo, než K41Novi.

K41N se k rodičům už opravdu nikdy nevrátí. A jeho děti budou uvnitř zlé a zkažené, bez výjimky. Budoucnost lidí nevypadala hezky, jeden z pokračovatelů rodu zemřel, jeho program byl automaticky přesunut na úložiště, do N3B35, potenciál druhého pokračovatele upadl.

Tetra se ale usmál...

Ian přišel v jednu hodinu odpoledne. Nepřišel sám.

"Děláš si ze mě srandu, žejo?!" zasyčel Ian, když viděl Tetru sedět u počítače, Tetra zrovna stiskl vyčerpaně tři klávesy.

"Co to má bejt?" dupla si dívka, která ho doprovázela, "tomu říkáš, soukromí?! Říkal jsi přece, že bydlíš sám!"

"On tady ale takhle většinou není," obrátil se na ni Ian,"kdybys mi dala minutku, tak..."

To už se ale dívka se zelenou čepicí a světlými vlasy otočila ve dveřích a rázně odcházela.

"Úchyle, jdi se léčit!"

Ian se nadechl, aby jí oslovil, ale zřejmě si nevzpomenul na jméno.

"Eee... Počkej, prosím, půjdeme k tobě..." jeho hlas tichnul a zpomaloval se, jak ona blondýnka bouchnula dveřmi.

Ian, se opřel o postel, chvíli si mnul čelo, potom se podíval na Tetru.

"Jsi fakt na nic člověk, víš o tom?"

Tetra mlčky sledoval obrazovku počítače. 

"Vždyť tu nikdy nejsi... Nikdy tu tak brzo nejsi," přišel k jeho stolu, "nebyl jsi v práci?" řekl už tiše.

Podíval se na jeho stůl, bylo tam plesnivé jídlo, prázdné obaly, vylitý jogurt, po kterém už cosi lezlo. Tetra taky nevypadal nejlíp, byl bledý, měl zarudlé oči a jen se usmíval při pohledu na monitor.

Nepostřehl, že už není neděle? Nešel do práce? Nejdl a nespal? Nepostřehl, že už přinesl prádlo a že znovu odešel včera večer? Postřehl vůbec jeho příchod?

"T-ty umřeš, Teddy..." sklonil se k němu. 

"Z-zmlkni..." Tetra udeřil rukou do tlačítka, které vypíná počítač a nechal unavenou bledou ruku mrtvě spadnout na stůl. Sám se sesunul ze židle.

"Prosím nech toho...." Ian se na něj díval, jak leží zkroucený na zemi pod stolem, "prosím, neusmívej se tak...."

Z podlahy na něho zářil široký úsměv Tetrových úst.

"Milovali se..." šeptal.

Když Tetra snil, přehrávalo se mu to, co viděl.

Viděl tehdy 3VU, jak pláče nad ztrátou svých synů...

Ona a 4D4M se pak spojili, tak jako, před časem, pro vznik K41Na a 4B3La. Dva programy, dva principy, dva.

Láska, kterou stvořil, byla pravá. Byli spojeni, jeden ve druhém, jedna myšlenka v té druhé, jeden program pasoval do druhého. Jeden princip vcházel do toho druhého. ♂ a ♀ byli jedním bodem.

Nedokonalí lidé měli cit, smutnili pro ztrátu synů, a svoji vzájemnou lásku ještě šlechtili tím, co se právě dělo, tím, co Tetra viděl. Nebylo to jako on, on byl vyšší, bylo to jiné, ale moc krásné, takové jaké si to přál. Jaké si přál, aby to bylo.

PROGRAMY 4D4M A 3V4 ABSOLUTNĚ SYNCHRONIZOVÁNY.

Tetra se tehdy rozhodl, že protentokrát nebude výsledkem pouze radost a rozkoš, kterou budou programy procházet a připoutá je k sobě ještě blíž.

FÚZE PROGRAMOVÝCH PODSTAT PROGRAMŮ 4D4M A 3V4 DOKONČENA, PROBÍHÁ PŘÍPRAVA PROGRAMU TYPU PLOD, FÚZNÍ PROGRAM PŘIPRAVEN PRO VYTVOŘENÍ.

ZADEJTE OZNAČENÍ PROGRAMU.

VÁMI ZVOLENÉ OZNAČENÍ PROGRAMU: 537

V té chvíli vešel do místnosti Ian.

Kapitola šestá

Tetra se probudil na svojí posteli. Bylo mu neskutečně špatně, bolela ho hlava a břicho, měl hlad.

V první řadě se podíval na svůj počítač. 

Byl vypnutý, v pořádku. Potom na hodinky. Bylo pět hodin a sedmnáct minut. 

Venku byla tma, bylo ráno. Tetra prospal šestnáct hodin a sedm minut. Bylo úterý.

Po Ianovi nebyly žádné památky, asi někam zmizel. Potom, co mu pomohl do postele. Tetra se odkryl, a natáhl se mimo úroveň své postele, opřel se rukama o zem. Jako zázrakem v hromadě odpadků pokrývající zem zahléd bílý kelímek s vodou... Ian? 

Napil se a mírně ho zabolela hlava...

Když se pokoušel vstát, skoro necítil nohy, cítli jen bolest. Brněly ho a ošklivě pálily. Místo toho, aby vstal se spíše pomalu sesunul na zem a ze země se za pomoci postele, která mu činila oporu postavil. 

Zatočila se mu hlava. Zvednul ruce a dotknul se každým ze svých prstů palců. Promnul si oči. 

Sednul si spátky na postel a vydech úlevou. Měl veliký hlad, potřeboval něco sníst. Ale taky se napít. Svléknul ze sebe tričko, které nosil čtvrtý den, potom patnáct dní staré kalhoty a shodil ze sebe spodní prádlo, nechal to všechno ležet na zemi. Nahý se potmo zvedl a pročel malinkým pokojíkem. Přistoupil k oknu, byla pořád tma.

Na svém stole našel mezi nevábně zavánějící směsí shnilého jídla a obalů dvě celé sušenky a jednu nakousnutou. Doslova si je nacpal do pusy a snažil se je co nejrychleji rozkousat a spolknout. Jakž takž se mu to povedlo. 

Otočil se a vyšel z pokoje, nebo to alespoň chtěl. Na práhu malinkého pokoje a ještě malinkatější předsíně padnul na kolena, hned na to na všechny čtyři a těch 3,6 zkonzumovaných sušenek vyšlo nepříjemně zase ven. 

Tetra zalapal po dechu. 

Ani nevstával a dobelhal se do koupelny. Tam se znovu vydrápal na nohy. Opřel se o umyvadlo a do svého žaludku pustil dva doušky vody, víc raději ne. 

Přistoupil k toaletě.

"Aaahh..." zachraptěl. Jeho podbříšek probodla jehlice. 

Několikrát se nadechl a vydechl... Nádech, a výdech. Kousnul se do rtu.

"K-kameny..." položil sám sobě téma na úvahu o příčině. 

Sednul si na zem a čekal, zatímco ta strašná bolest pomíjela. 

Odhrnul závěs od sprchévého koutu. Sednul si do něj a potom natáhl ruku nahoru a i když ho to tak bolelo, jak byl ztuhlý, podařilo se mu pustit vodu. 

Seděl ve sprše a na jeho ulepené a mastné vlasy začala téct vlažná voda. Jeho tmavé vlasy mu voda rozčesávala do očí. Voda mu tekla po obličeji a stékala mu do úst. Hladila jeho vyprahlé rty a stékala dál po těle. 

Stékala.

...

5474N: K41NOVI DĚTI JSOU MOJE, UŽ TĚ NEBUDOU POSLOUCHAT. NIKDY. JAKÝ JE TO POCIT?

Tetrovi kapala voda z brady na jeho nahé nohy. Napil se z kelímku.

TETRAGRAMMATON: JEHO DĚTI MOŽNÁ.

5474N: 537? NE... JEHO ROD JE SLABÝ, ON JE SLABÝ. 

537 ztvořil skrz sebe další program, ten nesl označení 3N05. Jeho syn a vnuk 4D4Ma.

K41Nových "potomků" produkovaných porgramů bylo mnohem víc, jejich etický kód, padal... 5474N nelhal.

Tetra kliknul pravým tlačítek myši. 

PROGRAMY VE SLOŽCE 3 CENTRÁLNÍHO DISKU POČÍTAČE - PROGRAM P070P4, KONTROLA FUNKCE

ČEKEJTE

FUNKCE PROGRAMU P070P4 JE PLNĚ FUNKČNÍ, SPUSTIT?

NE

G4BR13L: PANE, MÁM PŘIPRAVIT FORMÁTOVÁNÍ DISKU? 

TETRAGEAMMATON: NE, G4BR13LI, JEŠTĚ NE. BRZY.

Tetra vypnul počítač a rozsvítil světlo. Přišel k oknu. 

Jeho nahé a vyzáblé tělo zazářilo do ulice.

Tetra se opřel o rám, oběma rukama. Koukal se na svět, na svět jiných. To nebyl jeho svět, to byl svět jiných (?)...

Nelíbil se mu, vůbec se mu nelíbil. Byl to svět, který mu ublížil a ubližoval. Svět, ve kterém byla špína a hnus. V jeho světě ale ne... 

V jeho světě nebude převládat špína hnus a zlo. Nikdy.

Nikdy. 

"Nikdy," zašeptal. 

Vyšel ven z bytu, ani neměl vůli podívat se na hodinky, čas tohoto světa neměl smysl.

Myslel, že mohlo být tak šest hodin. Na schodech se zastavil. Stál. 

Před několika týdny by byl snadno schopný vyjmenovat denní rozvrh prvního ročníku střední školy. Ale... V kolik hodin má přijít do práce? 

V kolik hodin má přijít do práce. Chodil v sedm? Nebo dřív? 

Není to jedno? Jenom se nad tím usmál.

"Tento svět jee-e...," hluboce se nadechl, "zbytečný." 

Začal se smát, smát. Přímo ze zakuckal smíchy. Smál se, chechtal se a zalykal. Chytil se za zábradlí.  Znovu se zakuckal. Potom trošku zaúpěl, jeho podbříšek zabolel. Chytil se za něj. Z hluboka se chraptivě nadechl. Nakonec se stejně kapičku usmál, sklonil a zase zaklonil hlavu.

Vyšel z domu na ulici, venku byla ještě docela tma, nikdo venku nebyl. Nikde nikdo. Ulice byly prázdné a tiché. Daleko v mlze na něj zazářila světla auta, 

Šel ulicí a postupně na nebi svítalo. Tetra šel dál... K metru je to tudy, že? 

...

"Grammatone, kde jsi byl? Včera jsem tě tu vůbec neviděl. Tvůj šéf zuřil, víc, mnohem víc než obvykle." řekl mu vrátný na recepci. 

"Vrátný..." zastavil se Tetra před jeho přepážkou. Podíval se na něj.

Nelidským pohledem.

"Dnes tady není. Dnes tedy pan Wings není," řekl ten vrátný tiše. Tetra se chvíli zamyslel nad tím, jak se jmenuje. Jeho šéf se jmenoval Wings...

"Wings."

"Je ti dobře, Grammatone? Nevypadáš vůbec zdravě..."

Tetra se beze slov otočil a odešel na schodiště. 

Wings.

Wings.

To není trefné jméno... Pro takovou bestii. Lidé jako on kazili společnost. Lidé jako pan Wings byli špatní. 

Je škoda, že tu dnes není. 

Všichni takoví lidé zemřou. V jeho světě ano.

Musí zpátky domů. Musí zpátky do svého světa. Lidé musí zemřít.

Vyběhl ven z práce, proběhl kolem vrátného, jehož jméno si nepamatoval. Utíkal ulicí zpět na metro, přebíhal na červenou, utíkal a vrážel do lidí. Probíhal kolem lidí vázajících si tkaničku, kolem pouličních umělců, kolem frajírků na kolech i kolem otravných pracovníků vábících do restaurací. Proběhl kolem dívenky, která plakala, zatímco před ní byl skloněná starší žena, šlápnul na kanál a potom...

Zastavil se. Hned jak to uděla mu do zat lehce vrazil pospíchající muž středního věku, který tiše zaklel. 

Tetra se otočil a vrátil se o deset metrů dál, třebaže při tom narážel do lidí, kteří šli proti němu. 

Plačící dívenka stála u velikých dveří, zřejmě bytového domu, který ústil přímo do rozbouřené ulice. Tetra stál na druhé straně chodníku, skoro až na silnici, mezi ním a dívenkou, která tak plakala, procházeli lidé. Za jeho zády projížděli auta. On sledoval dívenku.

Měla džínovou bundu a pod ní halenku, růžovou, dole ohraničenou krajkou. Měla béžové tříčtvrťáky. Jednu nohavici měla vytaženou nahoru...

Mohly jí být tak tři roky.

Její lehce vlající černé vlasy a slzičky linoucí se po snědých lících přiměly Tetru, aby přišel malilinko blíž. Jeden krok. 

Její odhalené levé koleno utírala papírovým kapesníčkem žena, které mohlo být tak kolem padesáti, měla šedivou bundu a špinavě blonďaté vlasy. U dveří měla opřený batoh. Ve chvíli, kdy kapesníček odkryla, viděl Tetra, že dívenka má na koleni krvácející odřeninu, rána byla čerstvá a on na ní viděl nalepený písek a prach.

Žena si ze svého batohu vytáhla lahvičku, která se jí vešla do dlaně, teď už na nový kapesníček stříkla několik žlutých kapek.

"Neboj se, beruško, bude dobře. Malinko to teď štípne."

Přiložila kapesníček s desinfekcí na dívčinu ránu. Dívenka zatnula pěsti a chvilinku bolestivě házela malinkýma rukama. Bolelo jí to ještě víc.

"To, co je v tvé bolístce špatné, odejde, to, co je dobré, to vyčistíme," řekla chlácholivým hlasem žena.

"To, co je špatné, odejde, to, co je dobré, bude očištěno," opakoval šeptem Tetra.

Když žena kapesník odkryla...

...rána holčičky byla čistá. Čistá krev, zůstala jen čistá krev. 

To, co je špatné, odejde, to, co je dobré, bude očištěno.

...

PROTEKTNÍ KÓD 000000110001011101000 PLNNĚ FUNKČNÍ - PROTEKTNÍ KÓD 000000110001011101000 OPTIMALIZOVÁN S PROGRAMEM P070P4 - PROTEKTNÍ KÓD 000000110001011101000 - PŘESUNOUT - CÍLOVÁ SLOŽKA: A, V CENTRÁLNÍM DISKU POČÍTAČE - PROTEKTNÍ KÓD 000000110001011101000 - PŘEJMENOVAT - DOSAVADNÍ OZNAČENÍ: 000000110001011101000 - NOVÉ OZNAČENÍ: 4RCH4

Tetrovy prsty zatančily po klávesnici.

PROTEKTNÍ KÓD 000000110001011101000 KOMPATIBILNÍ S KTERÝMKOLIV PROGRAMEM KOPÍRUJÍCÍ ZDROJOVÝ PRVEK Z PROGRAMU 537

Svět v Tetrově počítači existoval dalších šest hodin. 

Tetra nejdl, nepil, nevnímal svět kolem světě, nevnímal prázdný svět. 

Svět na jeho dlani se vyvíjel, stále se měnil. 

Špína a zlo, sodomie a zrůdnosti, kanibalismus, čistý hnus, špatná a mnohem mnohem početnější komunita, která vzešla z programu K41N, bujila a pořád rostla.

Ale u zdrojového prvku 537 to bylo jinak, Tetra ho nechával kopírovat vždy jen jednou.

3N05.

K3N4N.

M4H4L4L3L.

J3R3D.

H3N0CH.

A teď to byl L4M3CH. 

Bylo brzké odpoledne.

G4BR13L: PANE, SMÍM? 

TETRAGRAMMATON: JASNĚ, PTEJ SE.

G4BR13L: PROČ JSTE NIC NEUDĚLAL? MOHL BYSTE. NEMUSELO BY BÝT ŽÁDNÉ ZLO.

Tetra se zasmál, chtěl se podívat z okna, ale neudělal to.

TETRAGRAMMATON: NA SVĚTĚ, KTERÝ TU JE, JSOU DVĚ VŮLE, MOJE A ČLOVĚKA... ČLOVĚK MÁ SVOJE ROZHODNUTÍ NA ZÁKLADĚ TOHO, CO MU JEHO MRAVNÍ SMYSL A NÁLADA A POVAHA DOVOLÍ, POVAHA, KTEROU MÁ A ÚROVEŇ JEHO MRAVNÍHO SMYSLU, JE OVLIVNĚNA PŘIROZENÝM SMYSLEM, KTERÝ SI V SOBĚ NOSÍ V ZÁKLADNÍM PROGRAMOVÉM PRVKU, V SOBĚ, G4BR13LI. JAKO ČLOVĚK JE POTOM JEŠTĚ VÁBEN TÍM ŠPATNÝM, TÍM, CO JE PODVĚDOMĚ NABÍZENO NEGATIVNÍ MOCÍ. JÁ VÍM O KAŽDÉ JEHO MYŠLENCE, KAŽDÉ JEHO MOŽNOSTI, CO SI ZVOLIT, ALE TENHLE SVĚT FUNGUJE TAK, ŽE JÁ SI PONECHÁM K VOLBĚ JEN TO, CO JEMU NEPODLÉHÁ. MYSLÍM SI, ŽE ČLOVĚK BY TOMU ŘÍKAL ZVLÁŠTNÍM SLŮVKEM NÁHODA, NÁHODAMI ŘÍDÍM SVĚT OKOLO ČLOVĚKA, NÁHODY DO SEBE ZAPADAJÍ, VYTVÁŘEJÍ ŘETĚZOVÉ REAKCE A VÝSLEDKEM JE PRÁVĚ TO, ŽE LIDSKÉ VĚDOMÍ SE DOSTANE PŘED VOLBU, KTEROU JE POTŘEBA UČINIT, ABYCH UKÁZAL NE SOBĚ ALE SVĚTU A JEMU SAMÉMU, JAKÝ VŮBEC ON SÁM JE. POKUD JE ČLOVĚK OPRAVDU VELICE ČISTÝ A DOBRÝ TAM UVNITŘ, VYBERU SI HO A TO PŘÍMO,  BRZY BUDU POTŘEBOVAT VYBRAT TAKHLE ČLOVĚKA Z LINIE PROGRAMOVÉHO PRVKU 537A, BUDE TO NA ZAČÁTKU MALILINKATÝ CHLAPEC, TEN PONESE JMÉNO N03. TEN PONESE DOBRO, ANO, MÁM MOC, KTERÁ BY Z VRAHŮ A ZRŮD UDĚLALA DOBRÁKY A LILIE, ALE JÁ TO NEUDĚLÁM, ZAPRVÉ, BYCH JE TAK OKRADL O MOŽNOST KÁT SE A UČIT, ZADRUHÉ, V ČEM BY PAK SPOČÍVALO, BÝT DOBRÝ, KDYBY BYL DOBRÝ KAŽDÝ A POVINNĚ? NESVOBODA ČINÍ Z DOBROTY A SVATOSTI STEJNOU MINCI JAKO BRATROVRAŽDY. A ZA TŘETÍ, O ČEM JE SVĚT, KDE BUDU SÁM SOBĚ PÁNEM? SVĚT JEDNÉ VŮLE. TO JSEM NEMUSEL NIC TVOŘIT A STAVĚT RADĚJI DOMEČKY Z KARET. SVĚT POTŘEBUJE DVA PRINCIPY VŮLE, JINAK JE PRÁZDNÝ. JEDNOU, TEĎ JE JEŠTĚ BRZY, BUDU TOHLE VYPRÁVĚT ČLOVĚKU, TEN ČLOVĚK SI BUDE MUSET HODNĚ VYTRPĚT... PTÁŠ SE MĚ PROČ NEUDĚLÁM KAŽDÉHO ČLOVĚKA DOBRÝM? PROTOŽE NECHCI... NAKONEC, I K41NOVY DĚTI MOŽNÁ OČISTÍM, ALE TO UŽ BUDE JINÝ SVĚT... NE TENTO. K41N ZABIL 4B3LA, ABY MOHL BÝT SVOBODNÝM, A TÍM TAKY BYL... ZLO JE A VŽDY BUDE DŮSLEDKEM SVOBODY A SVOBODA PŘESTO NENÍ ŠPATNÁ, PROTOŽE SVOBODA ČINÍ DVĚ NEZÁVISLÉ A PŘESTO ZÁVISLÉ VŮLE A SVOBODA LIDÍ JE PRINCIPEM BOHA. 

Počítač nahlásil vznik nového programu.

"N03..."

Uplynulo pár sekund, minut, hodin? V jeho světě dní a let. Desetiletí?

"Teddy, podívej se na mě," opakoval Ian. Stál skrčený vedle něho.

"Kdo je Teeeeeddy?" zařehnil se Tetra.

"Tetro, vypni to... Pohlcuje tě to. Žádný člověk nemůže žít počítačem. I když si myslí, že tam má svůj  svět, Tetro. Ty už nejsi... Ty nejsi v pořádku, myslím, že jsi dehydratovaný, tvoje kůže vypadá strašně, tvoje oči," to už Ian nevydržel, "PODÍVEJ SE NA MĚ!!!"

"Zml," zašeptal úplně klidně a téměř neslyšně Tetra, "kni."

Nepohlédl na něj. Sledoval jen počítač.

Ian zoufale sklonil hlavu.

"Teddy... Tetro, mám teď nějaký prachy, něco jsem ti koupil, k jídlu, k pití," položil na jeho klín jednu ze dvou igelitových tašek, které přinesl, "vypni to, najez se, umyj se a jdi spát, prosím, Teddy..."

Vstal od něj a odešel smutně a pomalu do koupelny.

Tetra igelitovou tašku zvednul, druhou rukou shrnul týden hnijící jídlo ze stolu a na uvolněné místo ji dal.

Zamyslel se.

"Kdo je Teddy?" 

Tak, a jde se na to...

TETRAGRAMMATON: N03.

N03: KDO TO JE? S KÝM TO MLUVÍM?

TETRAGRAMMATON: JÁ JSEM STVOŘITEL. TVŮJ.

N03: TEN, O KTERÉM MLUVIL MŮJ TÁTA? A PŘEDTÍM JEHO TÁTA? 

TETRAGRAMMATON: TEN. 

N03: NIKDY JSI KE MNĚ NEMLUVIL. CO PO MNĚ CHCEŠ? 

TETRAGRAMMATON: URČITĚ TO VÍŠ, SVĚT, VE KTERÉM ŽIJEŠ, NENÍ DOKONALÝ. JE TU ŠPÍNA... TY TO VÍŠ, PRO ZÁBAVU SE MEZI SEBOU MASAKRUJÍ, VYPALUJÍ LESY, ZNÁSILŇUJÍ, JEN A JEN NIČÍ. TY SÁM JSI MĚL NĚKDY NAMÁLE, KDYŽ TĚ PRONÁSLEDOVALI. NECHAL JSEM TĚ UJÍT.

N03: UŽ CHÁPU, TY TENHLE SVĚT VYHLADÍŠ.

TETRAGRAMMATON: NE...

N03ho dědičný programový prvek je kompatibilní s kódem 4RCH4, tento kód v podstatě program pro formátovací funkci P070P4 postaví mimo centrální disk počítače.

TETRAGRAMMATON: DOSTANEŠ ÚKOL, POSTARÁŠ SE O PŘEŽITÍ DOBRA NA TOMHLE SVĚTĚ, A NECHCI PO TOBĚ JEN, ABY JSI ZACHRÁNIL SVOJI RODINU, CHCI, ABYS NĚCO VYBUDOVAL.

Tetra se usmál, tak tajemně.

Tajemně.

Kapitola sedmá

"Je to síla," řekl Ian. Ve chvíli, když si Tetra lehal do postele.

"Je to láska."

Tetra si lehnul, nastavil si budík na čtyři hodiny ráno, má před sebou pět hodin spánku. Musí ještě pokračovat.

"Jsi blázen, zabije tě to," zvednul Ian hlavu, "zabije tě to."

"Tak," zašeptal Tetra, "ať..." 

"To je..." 

"NEUMÍŠ SI PŘEDSTAVIT JAKÝ JE TO!" zařval Tetra, jeho hlas byl chraptivý a vyšší než obvykle, i tak ale projevil svůj důraz na svých slovech a bylo vidět, že Ian se ho lekl, "NEUMÍŠ SI PŘEDSTAVIT, JAKÝ JE TO BÝT BOHEM, JAKÝ JE TO BÝT BŮH!!" zklidnil hlas, "jaký to je..." 

Nijak nereagoval, jen se na svojí posteli otočil, aby na Tetru neviděl. 

Jeho postel byla na druhé straně místnosti. 

Tetra měl klid na svých 5 hodin spánku. Skvěle, řekl si.

...

TETRAGRAMMATON: ...A AŽ PŘIVEDEŠ PÁR OD KAŽDÉHO Z NIŽŠÍCH PROGRAMŮ, PAK BUDE ČAS NA TOBĚ.

N03: A CO LIDÉ?

TETRAGRAMMATON: TO VÍŠ. 

Tetra si nemohl dovolit nechat na disku jediného z K41Nova lidu.

TETRAGRAMMATON: JEN TVOJE KREV. JEN. 

Tetra se podíval na igelitovou tašku s jídlem, která byla od včerejška na jeho stole.

Nemohl si dovolit ani jíst, teď se musí plně soustředit na svůj svět. 

Letmo se podíval na Iana, pořád spal...

Program N03 nereagoval.

TETRAGRAMMATON: CHTĚL BYCH, ABYS TO OPAKOVAL. 

N03: JEN... MOJE KREV.

Tetra do něho viděl, jako do každého programu. Usmál se, když viděl lítost, byl to důkaz, že on je opravdu ten pravý. Ale s lítostí by mohla přijít i pochybnost, pokud ji nezažene.

TETRAGRAMMATON: NEPOCHYBUJ O MNĚ. NEPOCHYBUJ.

Zamyslel se.

TETRAGRAMMATON: NEPOCHYBUJ O MĚ, PROTOŽE JÁ O TOBĚ TAKY NEPOCHYBUJU. VÍM, ŽE JSI DOBRÝ, TÍM, CO CÍTÍŠ TO DOKAZUJEŠ, JE SPRÁVNÉ, ŽE SI VÁŽÍŠ LIDSKÉHO ŽIVOTA. LIDSKÝ ŽIVOT JE TA DRUHÁ NEJCENNĚJŠÍ VĚC NA TOMTO SVĚTĚ. 

N03: A PROČ TEDY MUSÍ VĚTŠINA Z NĚJ ODEJÍT? PANE...

Tetra by mu neměl odpovědět, ne, pokud chce postupovat podle svého plánu. Ale N03 musí to, co udělá, udělat ne z toho důvodu, že mu to TETRAGRAMMATON přikázal, ale protože s tím souhlasí.

TETRAGRAMMATON: TOU NEJCENNĚJŠÍ VĚCÍ NA TOMTO SVĚTĚ, JEŠTĚ CENNĚJŠÍ NEŽ LIDSKÝ ŽIVOT SÁM, JE LIDSKOST. LIDSKOST A ČISTÝ MRAVNÍ SMYSL. ABY TEN MOHL NA SVĚTĚ ZŮSTAT, MUSÍ SKORO VŠICHNI LIDÉ ODEJÍT, PROTOŽE BY LIDSKOST ZNIČILI. ZLO ODEJDE A PAK SE ZASE NA TO MÍSTO VRÁTÍ, ALE TENTOKRÁT UŽ JAKO DOBRO, A TY HO TAM MUSÍŠ ZANÉST. 

Tetra najednou cítil vztek. Kousnul se do rtu, kousnul se opravdu hodně.

Ze rtu mu až na bradu stekla kapka krve.

Až tohle skončí, mezi lidmi už nikdy nenastane moment, kdy by bylo v takovéhle míře potřeba nechat umřít takové množství jeho dětí. 

Tetra je miloval. Každé.

Pak se ale usmál, trošku z té krve pod ústy kousek olízl, bradu si otřel hřbetem ruky.

Možná, že v 3D3Nu byl mravní smysl v podobě jablka jejich největší prohrou, ale nadále bude mravní smysl tím největším triumfem... 

N03: JÁ SPLNÍM TO, PRO CO JSEM BYL STVOŘEN. 

Úsměv...

N03: CHTĚL BYCH, ABYS NA MĚ BYL HRDÝ, PANE...

N03 se dal do práce. 

Kód 4RCH4 byl sice kompatabliní s programem N03, ale to nebylo vše, program N03 musel sám kód zhmotnit, tím, že tvořil, tvořil archu, která byla kódem samým. Jen to by ale taky nestačilo, kód 4RCH4 nebude správně fungovat, pokud nebude zahrnovat všechny nižší programy, N03 tedy bude muset zachránit i zvířata kolem sebe. 

"Mnoho zdaru, N03," řekl Tetra, "já ti ho dám..." 

5474N: ALE, ALE... TO SE TI NEPOVEDLO, COŽ? TO JE MI LÍTO... NE, JEN ŽERTUJI. NUŽE, OBA TAK NĚJAK TUŠÍME, ŽE MĚ ASI NESMAŽEŠ... NICMÉNĚ, PÁNY, KTERÉ JSEM UŽ MĚL TAK HEZKY VE SVÉ MOCI, MI TEĎ LEHCE SMAŽEŠ. TO NENÍ HEZKÉ, ZAČÍNÁM MÍT POCIT, ŽE SE TI NELÍBÍ, CO DĚLÁM. ALE COŽ, NENÍ TAK TĚŽKÉ SI PODMANIT LIDSKOU DUŠI. STAČÍ MI JEDINÉ. CHTĚL BYS, ABYCH TI TO ŘEKL? ČLOVĚK VŽDY PŮJDE ZA NĚKÝM, KDO MU ŘÍKÁ MŮŽEŠ, NAMÍSTO MUSÍŠ. NICMÉNĚ...

Tetra ho přerušil. 

TETRAGRAMMATON: NEPORAZÍŠ MĚ.

5474N: BOŽÍNKU, TO JÁ ANI NECHCI, MINIMÁLNĚ NE, TAKOVÝM ZPŮSOBEM, VE KTERÉM SÁZÍŠ, ŽE TĚ NEPORAZÍM.

TETRAGRAMMATON: NEZAJÍMAJÍ MĚ TVOJE HRY. 

5474N: JAK CHCEŠ... TAK TO UTNĚME, DO VYHLAZOVÁNÍ TI NEBUDU ZASAHOVAT. MYSLEL JSEM TO DOBŘE...

Zasmál se.

5474N: JEN ŽERTUJI, JEN ŽERTUJI. 

Tetra se zabořil do opěradla.

Neprohraje.

"Neprohraju," usmál se. Podíval se na hodinky, jak ubíhá čas... 

Čtyři hodiny, devět minut, třicet sedm sekund, třicet osm, třicet devět a ubíhají dál.

Od doby, co zřídil svět tak, jak byl, zemřelo již několik lidí, již několik programů opustilo poslední fázi své funkce na centrálním disku počítače, byly přesunuty.

Některé, které byly obzvášť upadající, několik z lidu K41Na... Byly staženy do části disku tahle část nebyla přístupná programům ve funkci, byl to shluk, bylo to vlastně mračno, byl to svět padlých nadprogramů, bylo to 1NF3RN0... 

Sám mocný a nezkrotný 5474N tak sloužil plánu, nesloužil Tetrovi, ale měl "kladný" vliv na tvorbu hierarchie světu, které byly vrstveny a tvořili tak jeden veliký svět, který patřil Tetrovi. 

Podstata 1NF3RNa... Ne, je ještě brzy o tom snad jen uvažovat. 

Některé programy museli projít programovou fází 0C1573C, ale...

Ale programy, které si v sobě nesly nezkreslený smysl pro dobro mohly být přesunuty do uložiště N3B354. To, co se dělo tam, šlo jen těžko popsat, snad jen to, že už to potom v podstatě vlastně přestaly být programy, tady mohly na celý svět nahlížet z části tak, jako Tetra, tady, splývaly s TETRAGRAMMATONEM.... Tady neplatilo nic, co ve stvořeném světě, tento svět byl něčím, co si programy nedokázaly představit, nebo o tom uvažovat, byly jim odhaleny pravdy a principy, v jejich světě opravdu nekonečné hodnoty.

Tetra si hrál s myšlenkou, že jednou nechá nepatrný zlomek nádhery N3B35, vejít do mysli obyčejného žijícího programu, tento program bude mít označení začínající na L, vysníval si Tetra. Možná LUDW1G...

Programy v jeho světě dělaly jednu věc, že ztvárňovaly svoje myšlenky a emoce. 

Zpívaly... Jednou budou i tančit, hrát a básně psát a malovat a do látky krajiny vyšívat a budou hledat tolik forem ztvárnění, kolik jen jde, budou tomu říkat umění.

Až ho jednou nechá, aby ochutnal, bude L moct vytvořit umění, které se bude dotýkat N3B35.

Tetra se usmál, už se těší.

ON SÁM TVOŘIL NEJVĚTŠÍ UMĚNÍ, PROTOŽE UMĚNÍ JE TO, ČÍM VĚDOMÍ UKAZUJE SVOJE CITY A MYŠLENKY, JEHO UMĚLECKÝM DÍLEM BYL SVĚT NA JEHO DLANI, KTERÝM DÁVAL NAJEVO SVOU...

"...lásku."

N03 dřel... Věci, které by byly jen slovem, on přiváděl jako dílo, píli. Pod jeho rukami vznikala 4RCH4, už to nebyl kód, ne myšlenka, byla to archa, která postupně rostla.

Byla velká, větší než N03 myslel, musela být. 

N03 měl rodinu, ženu a tři syny... 

53M.

CH4M.

A potom J4F37.

Synové měli ženy, ty vrátí dobrou krev a nechají ji, aby si zase vzala svět. 

Čas... Ten pro programy ubíhal vždy stejně, ale pro Tetru tak jak potřeboval, díky tomu teď mohl hodiny sledovat, jak jeho děti tvoří a snaží se. Hodiny mohl být hrdý. On mohl být hrdý navždy, potom, co viděl. On mohl být hrdým bohem... A to bylo v životě jeho štěstí.

"Půjdeš do práce?" ozvalo se za Tetrovými zády. Tetra sebou trhnul.

"Iane," otočil se, viděl Iana, měl na sobě jen spodní prádlo a díval se na něho rozespalýma očima. Byl smutný, bylo to na něm vidět.

Tetra mlčel.

"Ptal jsem se, jestli plánuješ dnes jít do práce," řekl smutně a tiše.

"Kolik je hodin?" obrátil se Tetra na křesle. 

"Za pět minut sedm," ozvalo se za ním.

Za pět minut sedm... Šest padesát pět. 

Mohl by jít do práce? Tetra si opřel hlavu, udělá to? Udělá to? 

Uslyšel za sebou kroky a bouchnutí dveří do koupelny. 

Ano, udělá to. Udělá to. Udělá to. 

Za chvilinku se dveře do koupelny opět otevřely a Tetra slyšel, jak vešel zpět do místnosti Ian. Oblékal se. 

Tetra se na něj podíval přes rameno. Jeho spolubydlící se oblékal a svoje oblečení na zemi posbíral a pečlivě složil, naskládal do sloupců na svůj malý prádelník. Sebral zmačkaný kelímek ze země a hodil ho do přeplněného koše. Ten nakonec vzal a šel k ním ke dveřím. 

Takhle Iana nikdy neviděl, pečlivého a pořádného.

"Půjdu, vrátím se brzo odpoledne, přinesu ti něco k jídlu," řekl u dveří opět téměř zlomeným hlasem. 

"Proč jsi tak smutný?"

"Protože jsem ztratil svého kamaráda."

Dveře se zavřely, Tetra zůstal sám.

"Víš, tvá ztráta mě mrzí, ale," ale, "ale je mi to jedno..."

N03 dokončil archu, měl pár od všech zvířat kolem sebe, měl svou ženu, měl 537a, CH4Ma, J4F37a. každý z nich měl svou ženu. Zbývalo už jen jedno. 

TETREGEAMMATON: MÉ POŽEHNÁNÍ...

N03: MÁM HO?

TETRAGRAMMATON: MÁŠ HO, N03.

"Drž se."

PROGRAMY A FUNKCE - PROGRAMOVÁ FUNKCE P070P4 - SPUSTIT -  OPRAVDU CHCETE FORMÁTOVAT CENTRÁLNÍ DISK POČÍTAČE? - ANO

FUNKCE P070P4 SPUŠTĚNA. SPOUŠTÍM FORMÁTOVÁNÍ DISKU. 

1%

Tetra se zasmál. Smál se. Nadechoval se a zase se smál, tomu, co právě udělal, chytal se za tváře.

Tetra se rozplakal, jeho trup se zhroutil a jeho tělo se zhroutilo. Tetra hystericky plakal. Pak se zaklonil a zalapal po dechu. Pak skoro až hodil svou hlavu zpátky dopředu. Nadechl se a trošičku se usmál. 

Než půjde, trošku se nají.

Udělá, co je třeba.

A až se vrátí, zapne počítač a řekne N03mu, jak je na něho hrdý.

Vstal, šel do koupelny. 

Když stál před toaletou, viděl že v jeho moči byla i krev. Jeho podbřišek bolel, jako by ho někdo prořízl žiletkou. 

Opřel se rukou o zeď. Teď má na práci důležitější věci. Mnohem důležitější. 

Jeho žaludek byl už dlouhou dobu nepříjemně sevřený, když do něho vplul kousek ulomené bagetky, byla to úleva, ale ne taková, jako byla chvíle, na kterou se těšil, že nastane až se vrátí.

Ani ten jablečný šátček nebyl tak sladký jako pohled do očí dětí, které žily v jeho světě. 

Ani ledový čaj nezavlažil jeho vyprahlé hrdlo tak, jako čistí lidé zavlažujcí pole v jeho snech o tom, co se bude dít, až se vrátí.

Pomeranč neosvěžil tak, jako jeho svět v jarním vánku, který mu hodlal dopřát.

Vzal si to co potřeboval. Pohladil obrazovku svého počítače. 

"Hned se vrátím," zašeptal.

Zkontroloval, jestli má, co potřebuje.

Dveře se za ním zavřely.

Vyšel ven, na ulici už bylo celkem hodně lidí, Tetra mez ně zapadl. A zmizel v nich.

Když stál před velikým domem, kam chodil do práce, bylo už něco kolem sedmi dvaceti dvou. Urovnal si tašku, kterou měl přes rameno, upravil si bundu, podíval se na svoje boty, jestli nemá rozvázanou tkaničku. 

Vešel.

"Vrátný," přišel přes recepci k pultu, za kterým stál vrátný.

"Grammatone, neměl jsi už chodit, jdeš mu do rány, nevypadáš dobře," řekl ustrašeně vrátný. 

Tetra si přečetl jeho visačku, to bylo poprvé, co s ním mluvil, bez ostychu a koktání. Už si vzpomněl, jak se jmenuje.

"Pane Fishere, já jsem tady, abych se o to postaral, všechno dopadne, jak správně má." 

Prošel kolem něho do chodby.

...

V levé ruce držel šálek kávy, druhou rukou zaklepal. 

Otevřel dveře.

Byl tam, jak ho znal. Seděl u stolu, jeho šéf...

Pan Wings.

Díval se na něho, spíš nevěřícně, než rozzlobeně. 

"Pane, říkal jsem si, že nejlepší bude," zavřel dveře, šálek s kávou si dal do pravé ruky, "když vám, přinesu kávu." 

Přešel přes místnost. Zastavil se těsně před okrajem jeho bílého stolu. 

Pan Wings měl dnes černé sako, přehozené přes opěrku židle, bílou košili, ale s vyhrnutými rukávy, zelenou kravatu.

"T-ty," začal pan Wings rudnout.

Tetra ho přerušil smíchem. Šálek se mu v ruce smíchem zatřásl.

"Je to vtipné, víte, většinou, jste to vy, kdo mluví plynule," zdůvodnil, "a já, kdo koktá." 

Položil mu šálek s kávou na od Wingse pravý okraj stolu. 

"Ty mrtvolo!" Wings plný vzteku se rozpřáhl a plnou silou smetl šálek ze stolu.

Když Tetra přišel, měl tašku přes rameno na levé straně, šálek v levé ruce, když si potom šálek vzal do pravé ruky a tou jej taky položil na pravý okraj jeho stolu, aby jej mohl svou pravou rukou pan Wings smést, měl levou ruku volnou.

Mohl tedy vytáhnout z tašky nůž a nastavit ho rychle tak, aby čepel byla těsně u šálku. Zatímco  jeho šéf švihal rukou po desce stolu.

Nůž měl dvacet pět centimetrů dlouhou čepel, nebyl nejostřejší, ale byl jediný, který doma měli. 

I když nůž není ostrý, pokud je čepelí nastaven před ruku máchající do prostoru a to vší silou, zajede do této ruky jako do másla.

Šálek se roztříštil a hnědá káva cákla na Tetrovu tvář a na košili pana Wingse.

Tetra, který měl pravou ruku volnou, nezvykle pevně chytil levou ruku, pana Wingse, která se ještě okamžik předtím, než již zmíněný pan Wings začal vřískat jako malé dítě, chtěla vedena reflexem pokusit chránit pravou, ve které byl až po rukojeť zabořený nůž.

Tetra nebyl nijak silný, nůž rychlým a svižným tahem vytáhl z Wingsova předloktí, pustil jeho levou ruku a dal mu prostor pro chycení se za zraněné pravé předloktí a následné sesunutí z kolečkového křesla na zem, to vše samozřejmě doprovázené vřískáním. 

Byl to epochální pohled. 

Tetra se snažil nesoustředit na krev. Na stole, na čepeli nože, na střepech šálku, na podlaze a na košili pana Wingse, kde se rychle rozšiřovala, protože si jeho šéf (nyní již pravděpodobně bývalý šéf) přitiskl pravou ruku k hrudníku a překryl ji svou levou dlaní. 

Vřískot se změnil na ufňukané nádechy a výdechy.

Tetra pustil nůž na zem a promluvil: "Poslouchej mě, nepotřebuju tě. Nevím co máš za poruchu, ty losere, a je mi jedno, jestli jsi teplej, jestli si naděláš do kalhot, kdykoliv s někým mluvíš, nebo cokoliv," mluvil klidně a s úsměvem na tváři, "ale až se zase budeš chovat jako bůh, dej si pozor, aby ses tak nechoval k někomu jako já. Bůh je slovo, jehož význam ty neznáš, děcko," trošičku se k němu naklonil, "tak si na něj nehraj, co myslíš? A už vůbec ne leštěním si svého ega ubližováním lidem, na kterých jsi závislý."

Tetra se otočil, cestou ke dveřím poslouchal zoufalé vzdychání. 

Když otevřel dveře, usmál se.

"Snad si to budeš pamatovat," řekl aniž by se otočil.

Odešel z kanceláře PETERA WINGSE - FIREMNÍHO ŘEDITELE. 

Kapitola osmá

Tetra utíkal, po schodech dolů a dolů. Musel co nejrychleji. Co nejrychleji domů.

"Sbohem!" proběhl kolem vrátného. 

F... Fish... Fisher! 

Fisher vypadal poněkud zmateně. 

"Teddy," možná, že to naznačily jeho rty. Možná. Tetra se už na něho nedíval.

Vrazil do dveří a vyběhl na ulici.

"Kdo je Tedyyyyyyyyyy?!" zavyl se smíchem. Lidé se po něm dívali. 

Prolétl přes ulici. Přeběhl přes silnici. Zázrakem ho nic nesrazilo. 

Vběhnul do davu na ulici v centru Denveru. Do několika lidí narazil, pár z nich nehezky zaklelo.

Tetra z ramena shodil svoji prázdnou tašku, spadla mu k nohám a během okamžiku se od něj za jeho běhu vzdálila tak, že už ji nepostřehl. 

Narážel do lidí, běžel jen rovně, nic ho nezajímalo. Utíkal. Dav postupně houstl a Tetra jím probíhal.

Ulice se plnila. Tetra si sundal svoji zelenou bundu a vyhodil ji do vzduchu.

Musí co nejrychleji domů.

Musí říct N03mu, že je na něj hrdý. 

Může běžet ještě rychleji.

Byl podzim, ale překvapivě teplo. Tetrovi v jeho tričku s dlouhým rukávem nebyla zima. 

Srážel lidi na zem.

Shazoval jim tašky, které si nesli. 

Narážel a narážel.

Lidé před ním uhýbali.

Může ještě rychleji.

Sprintoval. 

Osm hodin a dvě minuty, sekundy ubíhají. Tetra se přiřítil ke dveřím od domu, ani na chvilinku za svou cestu nezpomalil. 

Slyšel bít svoje srdce. 

Běžel do schodů. 

Chytal se za zábradlí a lapal po dechu. Konečně jeho patro.

Naklopýtal do pokoje. 

"Proboha! Tetro!"

Tetra Iana asi vyrušil. On i jeho dámská návštěva se bázlivě zakryla prostěradlem. Tetra si ani jednoho z nich nevšímal. Zhluboka dýchal. Pořád slyšel svoje srdce. 

Blížil se k počítači. Už tam skoro byl. 

Nedošel k němu. Bolest svalů po celém jeho těle. Cosi si mu zabodlo do celého povrchu plic. Nemohl se nadechnout.

Tetra spadnul na kolena a chytil se za krk. 

"Tetro!" bylo poslední, co slyšel. Potom všechno ztichlo.

A ztmavlo. Všechno zmizelo a přesunulo se do nepopsatelného a neuvědomitelného stavu.

Vše okolo něho ztmavlo a ztichlo. 

...

Byla to známá melodie. 

"Lascia ch'io pianga. Mia cruda sorte..." zněl zpěv.

Tetra pomalu otvíral oči. Bílé stěny, nalevo od něho okno. Ležel v posteli, měl hodně podloženou hlavu. 

Musel být v nemocnici. Napravo od něj byly ještě dvě další lůžka, ale ta byla prázdná. 

Tetra si pokusil sednout. V té chvíli se mu ale zatočila hlava, skoro se mu až udělalo temno před očima, zase. Taky ho něco velmi bolestivě zatahalo za pravé záloktí. 

Zasténal a zase si lehnul. 

V pravé ruce měl do žíly zabodnutou a lepící páskou upevněnou jehlu, jehla navazovala na hadičku, hadička se táhla nahoru až k sáčku, který byl zavěšený na stříbrném stojanu.

Hudba zněla dál. Asi přicházela z otevřených dveří na druhé straně místnosti.

Z těch samých dveří v té chvíli vyšla žena v bílém, sestřička, Tetrovo zasténání očividně bylo slyšet. Tetra si položil hlavu, byla malé postavy, to bylo jediné, co postřehl.

"Prosím nehýbejte se, pane Grammatone," stanula nad ním, měla světle hnědé vlasy svázané do copu. Nebyla to žena, spíš ještě dívka. Usmívala se.

"Podali jsme vám tišící léky," podívala se na sáček, trošku delší chvilku, "když jsme vás sem dostali, byl jste dehydratovaný a částečně podvyživený, museli jsme vám dát infuzi."

"Jak jsem s-se s-sem dostal?" zachraptil Tetra.

"Váš přítel a ta dívka, dovezli vás sem," urovnala mu peřinu. 

"K-kde je Ian teď?" 

"Jeli vám pro nějaké věci," podívala se přímo na něj, "museli jsme vás převléknout."

Tetra se podíval, až teď mu došlo, že je oblečen jen v nemocniční košili.

"Kolik," Tetru zabolelo břicho, "kolik je hodin?"

"Je..." kousíček poodstoupila a podívala se na stěnu za Tetrovou postelí, asi tam byly hodiny, "něco po jedenácté."

"Zatrace," nedokončil Tetra chraplavé zaklení, "musím jít d-domů," začal se i přes bolest napřimovat.

"Ne, ne, pane Grammatone," chytila ho sestřička za rameno, "to byste si ublížil, máte v sobě léky."

Sestřička Tetru opět položila. 

"Na vašem spodním prádle máte krev. Máte bolesti, že? V oblasti podbřišku. Že ano?" 

Tetra lehce přikývl. 

"To jsou s největší pravděpodobností kameny v močovém měchýři nebo ledvinách. A možná taky žaludeční vředy v ošklivém stádiu. Až se zotavíte, nejlepší by bylo jít na ultrazvuk, a hned potom na operaci, zavolám hned doktora, počkejte."

"Co" přerušil ji Tetra, "se mi stane pokud t-teď půjdu?" 

"No, nejlepší by bylo se zeptat doktora, já..." 

"Ptám se vás-s," zvednul hlavu.

"Tedy, nevím jistě, ale doktor mluvil o podezření na vředy, soudě podle toho, co říkal váš přítel o vašem životním stylu v poslední době. Máte zaděláno na ošklivý zánět měchýře a pokud máte opravdu vředy, můžete si opravdu vážně ublížit. Pokud je tedy máte příznaky, nebolí vás břicho nebo nevolnosti po jídle?"

Tetra vydechl a hlavu si opět vydechl.

Hudba, která hrála z vedlejší místnosti, postupně umlkala. Až umlkla úplně. 

"P-potřebuju chvilinku..."

"Dobře, pane Grammatone, půjdu mezitím pro doktora, počkejte tady, hned budu zpátky. Za deset minut.

Tetra zaklonil hlavu do polštáře a vydechl. 

To bylo strašné, musí co nejrychleji ke svému světu, ale nemůže...

Pokud půjde možná si hodně ublíží.

Podíval se na infuzi.

Pokud nepůjde, nebude moct říct programu N03, jak je na něj hrdý... 

Zamyslel se, co asi právě dělá Ian a jeho... Přítelkyně? 

Přichází k nim domů, možná už tam jsou a... 

A v tu chvíli u nich doma zvoní policie, která hledá Tetru. Která hledá Tetru kvůli napadení, ublížení na zdraví a kdo ví, za co ještě. Co v tu chvíli udělá Ian?

S jeho nehezkým vztahem k policii a za nahlédnutí do jeho trestního rejstříku by se Tetra Ianovi nedivil, kdyby okamžitě utekl. Možná jim ale řekne celou pravdu.

"...že bydlím s asociálním mladíkem, který už nedělá nic jiného, než práci na počítači a navíc se v poslední době projevuje velmi agresivně až nezvladatelně," slyšel ho úplně Tetra, jen si ho představit. 

Pokud to opravdu udělá... A on to asi udělal, jsou už na cestě sem, k němu... Přijdou sem a za spravedlnost, kterou vykonal se bude muset zodpovídat nespravedlivým. Pokud jim opravdu řekne o tom, co Tetru v posledních dnech jen a pouze naplňovalo. Potom Tetra o svou lásku přijde, přijde o svoji alfu a omegu, přijde o svůj drahocenný svět.

"Oni mi tě vezmou..." zašeptal. 

Už nikdy neřekne N03mu, jak je na něj hrdý, jak svého boha a pána potěšil, nic...

Už nikdy nebude moct nikomu říct, jak je na něj hrdý, žádnému ze svých dětí to nebude moct říct, žádnému ze svých dětí, co pro něj jsou, že každé z nich miluje jinou láskou a každého zvlášť, každý pro něj něco znamenal a chce, aby byly šťastné. 

To přece nejde...

To by Tetra doopravdy zemřel.

To by zradil to, co má rád. 

Ne...

"Ne," slaboulince zašeptal.

"NE," zakřičel uvnitř v sobě.

Tetra se skoro v ničem nemýlil. Jen si ho policie nehledala pro napadení ale pro pokus o vraždu. A Ian byl k nim poněkud skromný, co se detailů týče.

"Pane Grammatone, tito pánové," vešla sestřička do jeho pokoje. Za ní následovali dva pánové v policejních uniformách a konečně Ian, který i přes svoji hnědou pleť zblednul. Jeho dívka (?) zůstala neznámo kde.

Tetrova postel byla prázdná, na jeho matraci vytékala z jehly infuze.

Okno bylo otevřené, závěsy cloumal studený podzimní vítr.

Jeden z policistů obešel sestřičku a podíval se na jeho postel, podíval se na skvrnu na posteli, z jehly vytékající, infuzi. Prohlédl si jehlu. On sám pak odešel z místnosti, zatímco sahal po vysílačce.

Druhý policista začal ve chvíli, kdy odešel ze dveří ten první, zpovídat sestřičku, začal se jí ptát na Tetru, na jeho chování, stav, o tom, že je třeba obeznámit vedení nemocnice.

Ian to ale neposlouchal, Ian přišel kousek blíž k posteli a podíval se na jehlu. Ian se zaklepal, zastudila ho krev v žilách, na zádech ucítil husí kůži. Tetra si musel tuhle snad čtyři centimetry dlouhou jehlu vzít mezi prsty a vytáhnout si ji ze svojí žíly, cítit stěny své žíly, jak ji svírají a cítil krev jak kolem jehly pulzuje. Ian měl pořád husí kůži, od malička ho děsilo bodání jehel do žil, v prostředí mezi narkomany se mu stávalo, často, že něco takového viděl, vždy ho ta myšlenka, ta představa paralyzovala.

"Tetro. Kamaráde..."

Tetra utíkal zapadlými ulicemi. Nevěděl, ve které nemocnici to byl.

Nevěděl, kterým směrem přišel, kam má jít. Měl v sobě silné léky.

Zastavoval se, otáčel se, neustále běžel. Měl veliké bolesti.

Podíval se na rukáv u své košile, byla na něm malá krvavá skvrnka, už mu to snad nekrvácí.

Proběhl kolem popelnice, zatočila se mu hlava, vychýlil se ze směru a opřel se o zeď.

Celý svět se s ním nakláněl. Celý svět se točil a otáčel a převracel ze strany na stranu. Jediná věc, která zůstávala rovně byl jeho svět, který v jeho rotujících myšlenkách vypadal jako roztočený kotouč světa na dlani zasazený v protisměru roztočeném světě okolo Tetry, myšlenka na jeho svět se netočila, ta byla rovně a táhla ho...

Jenže kudy, když on je na ploše toho kotouče, co se točí.

Jeho močový měchíř proříznul skalpel, Tetra měl pocit jako by ten skalpel sjížděl po cestě dolů...

"Aaaaahh..." sjel na kolena, hlavou se opřel o zeď, oběma rukama se chytil za podbříšek. Snažil se dýchat, ale měl pocit jako by ho brnělo celé tělo a vzduch opouštěl jeho plíce.

Tetra se lapající po dechu vyškrábal na svoje nohy, snažil se odstrčit od stěny a rozběhnut se.

Ale nepodařilo se, běh jen rozhoupával skalpel v jeho cestách. Tetra padul na kolena a opřel se rukama o zem. Sklonil hlavu a dýchal.

"Neboj, N03, když nemůžu běžet," začal se znovu stavět na nohy, "půjdu," stanul na dvou nohách a najednou měl pocit, jako by znal cestu zapadlými uzounkými a špinavými ulicemi.

Kulhavým a pomalinkým krokem vyšel, šel za svým světem.

Jako bůh se k němu vracel.

Jako by se skalpel zvětšoval zmenšoval, jako by stoupal zpět nahoru do měchýře hned na to řezavá bolest padala zase dolů. Tetra šel, zahýbal do ulic.

Najednou v něm svitla naděje, že se opravdu blíží domů.

Bylo to, jako když praskne balónek. Tak praskla bolest v Tetrově břiše.

Jeho žaludek... Už to nebyla tak ostrá a řezavá bolest, tohle opravdu spíše připomínalo třeba ten prasklý balónek. Tetra opět padnul na všechny čtyři, tentokrát si ošklivě odřel dlaně.

Zvracel.

Zvracel krev. Musel mu prasknout vřed. Bolest pohltila jeho tělo, od jícnu až po třísla. Svět se točil a pulzoval, nedával smysl.

"Neboj 53Me..." pokusil se plivnout, "já nad tebou budu bdít," zvednul ruku a udělal 'krok', "když nemůžu jít, tak polezu po čtyřech."

Tetra lapal po dechu a zároveň lezl, svoje dlaně si tak ještě více dřel. Jeho tělo křivila bolest, zima, únava a vyčerpání, zmatení. Připadalo mu to, jako by ho jeho vlastní tělo táhlo k zemi, jako by v něm byl uvězněný.

Lezl opravdu pomalinku, navíc, co chvilinku vyplivnul na sem pod sebe trochu krve.

Kapala mu po bradě. Jako, když se tehdy kousl.

Zaslechl sirénu, možná někde blízko.

Žádné tělo by nevydrželo to, co chtěl po tom svém těle Tetra.

Svalil se do prachu, na břicho, narazil se do hlavy, ale hlavně do jeho bolestí paralyzované břišní dutiny. Chtělo se mu spát. Jen stěží zvedl hlavu.

Policejní sirénu nevnímal, byl rád, že si uvědomoval, kde má svoje bolestí pulzující tělo.

Chtělo se mu spát.

Udělá to?

"Neboj CH4Me," vysoukal ze sebe. Téměř neměl sílu se nadechovat, nedokázal mluvit.

...když nemůže lézt, může se plazit.

Zvednout svoji hruď ze země v té chvíli, bylo to nejtěžší, co kdy musel se svým tělem udělat. Přesto se mu to povedlo...

Jeden loket.

Druhý.

Řval by bolestí, kdyby se zmohl na víc než křečovité nádechy a výdechy. Plazil se, musel se plazit. Musel dál.

Zvracel sudy krve.

Jeho pobřišek někdo probodl skrz naskrz oštěpem.

Tam, kde kdysi měl žaludek se mu rozlévala kyselina smíchaná s jehlami.

Posouval se snad jen o zlomky milimetrů.

Siréna, siréna, siréna, ze všech stran.

On má svůj svět. On ho neztratí.

Musí domů, musí si sednout k počítači a být s těmi, co miluje. Musí.

Jeho obličej opět spadl na špinavou zem, jeho hruď také, jeho paže by se třásly v křečích, kdyby na to jeho tělo mělo energii.

Ležel s tváří k zemi.

Spát?

Zemřít?

No ne? Byl to úsměv? Zatřásl se opravdu Tetrův koutek?

Byl to úsměv.

Neboj J4F373, když se nemůžu plazit...

Tetra s ohromným vypěním posunul svoji pravou ruku jak jen nejdále mohl.

Zabořil nehty do země.

A táhl.

Kapitola devátá

Hořící keř.

Hořící keř, to je nápad. Tetra si prohrábl vlasy. Urovnal si peřinu.

Podíval se na hodiny na nočním stolku bylo to jediné světlo v tmavé místnosti. Pět hodin a dvacet osm minut. Tetra se probudil trošku dřív, než mu zvonil budík. Zbývaly dvě minuty.

Tetra ještě zavřel oči. Hořící keř, který promlouvá. To je geniální.

Začíná se mu to čím dál víc líbit.

Za dvě minuty slyšel ostré písknutí, které ho mělo probudit. Tetra v duchu napočítal do tří. Na stropě zazářily bílá hranatá světla, začaly zintenzivňovat svoji zář, pomalu a plynule. Bílé světlo osvětlovalo bílé stěny. Osvětlovalo jeho pokoj. Čtyři stěny, postel, noční stolek u postele, na nočním stolku digitální budík. A to, to bylo všechno.

Naproti posteli dveře. Zavřené.

Tetra se odkryl. Bylo příjemné teplo. Jemu nebyla zima, i když byl nahý.

Posadil se. Na svojí posteli. Světla byla už úplně zapnutá. Podíval se na svoje břicho. Jizva nevypadala zle, rychle se mu hodila.

Zvedl se na nohy a vykročil, dveře se otevřely a on vešel do přesvětlné dvacet metrů dlouhé chodby. Dveře se za ním zavřely. Chodba byla přesvětlená, Na druhém konci byly šedé dveře, jiné, větší než ty, ze kterých vyšel.

Ušel několik kroků a došel doprostřed chodby, chodba byla asi dva metry široká.

Uprostřed chodby byly naproti sobě po stranách dvoje dveře, ty po Tetrově levé ruce byly do koupelny. Tetra k nim přišel a zlehka na ně zatlačil, posunuly se dozadu a zajely na stranu.

Koupelna byla bílá. Umyvadlo a sklenice na něm nad umyvadlem zrcadlo. Hřeben. Toaleta. Sprcha. To bylo vše.

Tetra vykonal ranní potřeby. Do sklenice si odlil pár kapek vody na dno a celý obsah vysrknul. Opláchl si obličej.

Na zdi od koupelny bylo tlačítko, koupelna byla jediná místnost v Tetrově domě, kde bylo něco, co by se dalo nazvat oknem. Po stisknutí tlačítka se otevřela vnější část stěny naproti dveřím, po celém povrchu této stěny by ho pak oddělovalo jen trojvrstvé neprůstřelné a jen bíle průsvitné sklo.

Tetra si obličej opláchl ještě jednou. Hřebenem si učesal svoje dlouhé černé vlasy tak, aby mu nepadaly do očí. Jakou měl vlastně barvu očí?

Není čas.

Vyšel ze dveří. Ve chvíli, co se za ním zavřely dveře od koupelny se před ním otevřely ony protější dveře.

Stál za nimi muž v červeném pracovním úboru. Červená pracovní kombinéza znamenala v Tetrově personálu nevýživové záležitosti. Tento mladík mu nesl léky.

Nechtěl po nich, aby ho zdravili. Bylo to přece zbytečné.

Na podnosu v ruce mladíka ležely dvě tablety. Tetra je obě uchopil a najednou vložil do úst.

Polkl. Jedna byla na jeho žaludek zotavující se po vředech, jedna byla proti bolestem hlavy.

V druhé ruce držel mladík sklenici vody, aby měl Tetra, čím zapít. Tetra jen usrkl.

Mladík v červeném úboru se otočil a zmizel ve dveřích.

Za ním stála v řadě dívka v modrém úboru. Na tácu nesla sklenici.

400 ml, vysoce koncentrovaného multivitaminového džusu s dužinou a zvýšeným obsahem vitamínů. Tetra do sebe sklenici nalil. Vydechl, vrátil sklenici na tác.

Další v řadě byla žena ve středním věku, úbor zelený. Terapeutka.

Tetra před ní stál jako přede všemi nahý.

Žena si před ním sklonila a prohlédla si Tetrův podbřišek.

"V pořádku," řekla jeho terapeutka, potom, co si prohlédla jeho jizvu.

Poslední stál v řadě mladík v úboru červeném, v rukou měl dokonale bílý dlouhý župan.

Tetra se otočil a nadzvedl ruce, mladík ho navlékl do županu.

Byl opravdu velmi hebký. Pro Tetru příjemný.

Tetra vyšel k velikým dveřím na konci chodby.

Měly dvě křídla, Tetra zatlačil na každé jednou rukou. Otevřel je a vešel.

Tahle místnost byla velká, byla šedá, šedé zdi, v polovině byl dlouhý stůl. Na něm dvě obrazovky, jedna byla nová, úplně. Druhá byla obrazovka Tetrova starého počítače. Na něm pořád jeho webkamera.

V místnosti bylo šero, ozařovalo ji jen světlo z chodby.

Tetra stiskl tlačítko na svém starém počítači. Zazářily obě dvě obrazovky. Ozářily jeho stůl. Tetra viděl interní úložiště N3B354 napevno spojené s jeho počítačem. Myš. Klávesnici.

Posadil se do gelového vyhřívaného křesla.

Na jeho zdech veliké reproduktory.

A konečně, zazářila obrovská obrazovka na protější zdi.

Chvíli se to všechno načítalo.

A nakonec se to před ním objevilo. Jeho svět. Země, N3B354, lidé. Jeho smysl.

Tetra začal pracovat.

Osmnáct hodin každý den. Nádhera.

Jen tolik hodin spánku, aby mohl fungovat, jen tolik a takové jídlo po kterém bude žít. Tolik cvičení, aby přežil. Takové léky, aby mohl fungovat.

To potřeboval člověk Tetra.

Do místnosti za ním přišel muž v modrém. Vezl jídelní stolek. Na něm miska s vodnatou kaší obohacenou o vlákninu. Lžíce. 100 ml černé kávy. To Tetru udrží vzhůru.

Na opěrku křesla položil modré gumové závaží.

Tetra jednou rukou jedl kaši. Neměla chuť, možná trošku soli v ní cítil, jinak nic.

Do krku šla hezky.

Se závažím si několikrát za hodinu procvičil střídavě obě ruce.

Káva byla na jeden lok, byla optimálně teplá.

Tetra se podíval na hlavní události ve svém světě.

Za těch sedm měsíců se v jeho světě stalo mnohé.

Po formátování byl centrální disk opět čistý.

Programy se opět rozrostly.

Programové prvky 53Ma, CH4Ma a J4F37a daly vzniknout národům.

V národech se objevovali lidé, někteří Tetru velmi potěšili, někteří naopak. Zlo tu opět bylo, ale ne v takovém množství, bylo tu i dobro a naděje.

5475N si pořád hrál svou hru, občas se mu i dařilo.

O tom ale jindy.

Jeden z programových národů byl z tomto okamžiku v područí a nadvládě jiného.

Dělal jim otroky na místě zvaném 3GYP7. Tito lidé byli týráni a trápeni neúnavnou prací, nesvobodou a krutostí.

Kdysi se Tetrovým přičiněním dostala k vůdci lidu vládnoucího v 3GYP7ě věštba.

Tetra zamýšlel lid osvobodit, prostřednictvím jednoho ze svých synů, tento měl před sebou opravdu veliké dílo, které nebude po tisících letech zapomenuto. Chystá opravdu něco neuvěřitelného.

Vládce 3GYP7a, říkali mu 5371. Vedený strachem vydal odporný příkaz. Vyvraždit mladé chlapce, kteří by věštbě odpovídali. A to se mu povedlo, ani jeden z nevinných chlapců nezůstal žít.

Krom jednoho.

Krom jednoho, jeho rodina byla statečná a nápaditá. A hlavně milující.

Lepší je dát dítě náhodě než vrahům. Ta náhoda byl Tetra. A Tetra ho jako voda zanesl přímo do rodiny hlavního rodu, který ten jeho tak utlačoval.

Program byl nazván M0JZ15. A jako princ se stal jedním z rodiny 5371ho a jeho syna R4M355e. Nesdílel jejich programový prvek a oni jeho, ale i tak, byla jeho rodina.

M0JZ15 dospěl, nyní byl plně fungující mladý, vyspělý program. R4M35535 také.

Byl princem jak měl být, vlastně oba dva.

M0JZ15 v sobě měl mravní kodex, ve svém programovém základu. Proto jednoho dne nemohl vystát pohled na nevinného otroka, který byl týrán 3GYP7ským.

Zabil 3GYP7ského.

Musel odejít, odejít pryč ze svojí země, už nebyl princ. Zmizel do míst, kde nebylo pomalu nic. Kdy mu hrozilo, že zemře, tam našel novou rodinu.

Přidal se ke skupině programů, které žily jako pastevci, v poušti.

Tam našel novou rodinu. A novou lásku, opravdovou lásku, jakou jen žena může muži dát, ženu jménem Z1PPH0R4.

M0JZ15 žil šťastně, v lásce a se vším co potřebuje. Byla to nejbezstarostnější fáze jeho programového bytí. A tak to bylo po dlouhou a krásnou dobu.

Tetra na obrazovce sledoval, čím si prochází lid, který slouží jako otrok v 3GYP7ě. Viděl útlak a zlo, takové, jaké program dokáže způsobit tomu jinému.

R4M3553 nastoupil na trůn po svém otci, kterému skončila fáze fungování na centrálním disku.

Bude to, pokud bude čas brát tak jako ho berou programy v jeho světě, čtyři sta let.

To je dost.

"Oni tě potřebují," řekl a pomyslel na M0JZ15e.

Jak to tehdy plánoval? Zamyslel se. Měl přece takový dobrý nápad.

Hořící keř, usmál se.

PROGRAMOVÉ ZTĚLESNĚNÍ ŘÍDÍCÍHO PRINCIPU - PLNÁ OVLADATELNOST - VOLNÉ FORMOVÁNÍ

Tetra vytvořil svoji myšlenku, keř, který hořel, ale neshořel.

Teď ovečka, blesklo Tetrovi hlavou.

M0JZ15 byl pastevcem stád rodiny, do které nyní patřil. Miloval stádo, miloval svou rodinu a miloval Z1PP0Ru.

Zrovna nechával své ovečky pást.

Tetra si jeden z těchto nižších programů na chvíli vzal. Vedl ho od stáda. Na vysokou horu. Tetra se zabořil do gelového křesla.

Otevřely se dveře za Tetrou. Tetra se nemusel otáčet aby poznal, že je to muž nebo dívka v modrém. Jinak by ho zbytečně nerušili. To už musela být jedna. Nesl(a) mu další porci vodnaté kaše, tentokrát obohacené o bílkoviny. K tomu 700 ml vody.

Tetra přestal pracovat levou rukou a aniž by se podíval ji ukázal. Prsty u sebe, lehce jí pokynul dozadu.

Vypadni, byl význam toho gesta.

Tetra cítil, jak se dveře otevřely a zase zavřely.

Program M0JZ15 sledoval dráhu nižšího programu, do hor, Tetra ho nasměroval k ke svému "médiu". Tetra přivedl k hořícímu keři.

M0JZ15: HOŘÍCÍ KEŘ?

TETRAGRAMMATON: POJĎ BLÍŽ M0JZ15I.

M0JZ15: NO... JAK VÍŠ JAK SE JMENUJU, CO JSI VŮBEC ZAČ? CO TO ZNAMENÁ? A NO, CO TO MÁ BÝT?

TETRAGRAMMATON: JÁ JSEM BŮH, M0JZ15I.

M0JZ15: JÁ SI SEM PŘIŠEL PRO OVEČKU, NO A... JÁ NEMÁM BOHA.

TETRAGRAMATON: JÁ JSEM TVŮJ BŮH, BŮH TOHOTO SVĚTA, ČLOVĚKA, BŮH TVÉHO LIDU. A BUDU TVŮJ BŮH.

M0JZ15: NO... HOŘÍCÍ KEŘ, BŮH?

Tetra se usmál, asi je třeba tomu programu něco dokázat.

TETRAGRAMMATON: POKUD TI HOŘÍCÍ KEŘ NENÍ DOST... MÁŠ U SEBE SVOJI HŮL?

M0JZ15: NO... MÁM.

TETRAGRAMMATON: HOĎ JI NA ZEM.

M0JZ15 to udělal. Tetrovy prsty zaklepaly po klávesnici, už to nebyla hůl ale živý nižší program. Had.

Tetra viděl v programu M0JZ15 strach.

TETRAGRAMMATON: NEBOJ SE MĚ, NECHCI TI UBLÍŽIT, NAOPAK.

M0JZ15: NO... JÁ SE NEBOJÍM, POPRAVDĚ. JENOM, NO... NIKDY JSEM BOHA NEMĚL.

TETRAGRAMMATON: TEĎ HO MÁŠ, VIĎ? A O CO VÍC, JÁ MÁM TEBE. NEBOJ SE, TOHLE JE ZAČÁTEK TVÉHO OBROVSKÉHO PODPISU DO DĚJIN. MÁM PRO TEBE ÚKOL.

M0JZ15: CO MŮŽE BŮH CHTÍT PO PASTEVCI OVCÍ?

TETRAGRAMMATON: PO PASTEVCI NIC, TAKY NIC PO PRINCOVI 3GYP74, ALE PO ČLOVĚKU Z KRVE 1ZR43LE UŽ ANO.

M0JZ15: JÁ NEJSEM Z KRVE OTROKŮ V 3GYP7Ě.

TETRAGRAMMATON: VŽDYCKY JSI BYL. TVOJE MATKA TĚ ZACHRÁNILA PŘED POHROMOU V PODOBĚ SMRTI Z PŘÍKAZU MUŽE, KTERÉMU JSI BYL OTROKEM.

M0JZ15: JAKÝ JE TO ÚKOL.

TETRAGRAMMATON: MUSÍŠ JÍT DO 3GYP7A.

M0JZ15: NO, TO NEMŮŽU. UŽ NEJSEM JEJICH PRINC.

TETRAGRAMMATON: TAKY TAM NEPŮJDEŠ JAKO PRINC, ALE JAKO MŮJ POSEL.

M0JZ15: R4M3553 JE NYNÍ VLÁDCE, PŮJDU PŘED SVÉHO BRATRA. CO CHCEŠ, ABYCH MU ŘEKL?

TETRAGRAMMATON: PRAVDU, ŽE CHCI, ABY PROPUSTIL TVŮJ LID, MŮJ LID.

M0JZ15: NEUDĚLÁ TO.

TETRAGRAMMATON: JÁ VÍM, NE NAPOPRVÉ. M0JZ15I, ZVEDNI HADA. VEZMI HO DO RUKY A ZVEDNI HO.

M0JZ15 poslechl.

Tetra stiskl dvě klávesy.

M0JZ15 měl v ruce opět hůl.

TETRAGRAMMATON: TEĎ CHÁPEŠ. NEBO NE?

M0JZ15: NO...

TETRAGRAMMATON: S TOU HOLÍ BUDEŠ KONAT MÉ ZÁZRAKY.

"A že nebude jen jeden," řekl si Tetra pro sebe.

TETRAGRAMMATON: JDI DO 3GYP7A. A JÁ PŮJDU S TEBOU.

M0JZ15: A JAKÝ VLASTNĚ JSI? JAK VYPADÁŠ? CO JSI ZAČ?

Jak by mohl člověk programu odpovědět? Co by mu měl říct, aby to program M0JZ15 byl schopný pochopit?

TETRAGRAMMATON: JSEM PRÁVĚ TAKOVÝ, JAKÝ JSEM.

Tetra se jen pousmál.

PROGRAM: HOŘÍCÍ KEŘ - MOŽNOSTI - UKONČIT PROGRAM: UKONČIT

PROGRAM HOŘÍCÍ KEŘ UKONČEN

"A já půjdu s tebou."

Za hodinu přišel mladík v modrém, vzal si špinavé nádobí od snídaně a na stolek položil misku s Tetrou předvídanou kaší. Taky 700 ml vody.

Tetra si zacvičil s pravou rukou, sevřel do ní závaží a několikrát dlouze natáhl ruku do vzduchu a zase zpět.

Tak jak podle terapeutky měl.

M0JZ15 opustil svůj domov a šel tam, kam měl jít.

Už nebyl pastevec, byl tím, kým měl být.

Tetra se z plna napil. Postupně konzumoval kaši, lžíci po lžíci.

Program M0JZ15 přišel do 3GYP7a.

Tam, předstoupil před program, který této zemi vládl.

R4M3553: PŘIŠEL JSI, BRÁŠKO? KOLIK JE TO LET? CO JSI NÁS OPUSTIL...

Byl v dobré náladě, přívětivý.

M0JZ15: NO... JÁ NEPŘICHÁZÍM JAKO PRINC 3GYP7SKÝ. JSEM TADY, ABYCH TI NĚCO VYŘÍDIL, BRATŘE.

R4M3553: VIDA? POVÍDEJ...

M0JZ15: NAŠEL JSEM PÁNA, TEDY PŘESNĚJI ŘEČENO, NO... ON NAŠEL MĚ. A ŘEKL MI, ŽE CHCE, ABYCH TI VYŘÍDIL, ŽE MUSÍŠ NECHAT JÍT MŮJ LID, NECH JÍT DĚTI 1ZR43LE.

Program R4M3553 se zasmál, Tetra v něm viděl pýchu.

R4M3553: V POUŠTI JSI ZTRATIL KROM VZNEŠENOSTI TAKY ROZUM, CO TO ŘÍKÁŠ ZA HLOUPOSTI? JE TO NAŠE PRACOVNÍ SÍLA, JE TO NÁŠ MAJETEK, JSEM BLÁZEN, ABYCH TĚ POSLECHL? NE... NE, M0JZ15I, TO JE HLOUPOST. NIKDY JSI SE NEMĚL VRACET, NENECHÁM JÍT JEDINÉHO Z OTROKŮ, NENECHÁM.

M0JZ15: POKUD NE, MŮJ, NÁŠ STVOŘITEL TĚ K TOMU PŘINUTÍ.

R4M3553: A JAKÉMU VOJSKU VLÁDNE TVŮJ STVOŘITEL?

R4M3553 se pořád ušklíbavě smál.

M0JZ15 upustil na zem hůl.

Tetra jen kývla a usmál se, proměnil hůl v hada.

Program R4M3553 vypadal překvapen, ale pak dokonce pobaven.

R4M3553: NEPŘIVODÍM PÁD DYNASTIE, KVŮLI KOUZELNICKÝM TRIKŮM. ODE DNEŠKA BUDOU OTROCI PRACOVAT JEŠTĚ TVRDĚJI. VZDEJ TO, JAK TY, TAK TEN TVŮJ STVOŘITEL, BRATŘE... VZDEJ TO.

R4M3553 odcházel pryč.

M0JZ15: JEHO MOC TĚ PŘEKVAPÍ.

R4M3553: JÁ JSEM BŮH.

M0JZ15 odešel z paláce pryč.

M0JZ15: NO... PO DOBRÉM TO ASI NEPŮJDE.

TETRAGRAMMATON: JDI ZA SVÝM LIDEM, JDI ZA OTROKY, JDI, NAJDI SVÉHO BRATRA 4R0NA A SESTRU M1R14M, NAJDI JE A ČEKEJTE. ČEKEJ A SLEDUJ, CELÝ 3GYP7 AŤ SLEDUJE...

Tetra jen otevřel příkazový řádek.

Voda je něco nenahraditelného, něco úžasného, něco krásného, pro člověka doslova jeho život.

Krev je jinak nenahraditelná, ale taky úžasná a nádherná, pro člověka taky jeho život a to doslova.

Tetra usrkl z velké sklenice vody.

Ale...

KREV NENÍ VODA.

A v 3GP7ě to neplatí. Už ne.

Tetra veškerou vodu, která v 3GYP7ě byla proměnil v krev.

Třeba bude jednou moct jeho síla měnit vodu i v něco jiného než krev, blesklo Tetrovi hlavou.

Každá kapička vody v 3GYP7ě byla teď krůpěj krve. A pro programy v 3GYP7ě to byla pohroma, jejich programové zemědělství, výživa pro jejich nižší programy, jejich vlastní doušky, to vše byla teď krev.

"To bylo moje první varování."

M0JZ15: NECH MOJE LIDI ODEJÍT.

R4M3553: MŮJ ROD, JE SILNÝ, MŮJ LID JE OCEL, JÁ JSEM BŮH.

Za obrazovkami uplynulo několik dní, Tetra se zamyslel, co by bylo vhodné teď.

Vedl nižší programy k masové migraci do lidských obydlí, vedl žáby, aby zaplavily 3GYP7. Každý program, každou místnost.

M0JZ15: MŮJ LID, R4M355I.

R4M3553: NE, NIKDO NEODEJDE.

Tetra vedl nižší programy, konkrétně komáry, aby se lačně vrhaly na krev programů v 3GYP7ě.

Vedl mouchy z nižších programů, aby obalily jejich stáda.

Nechal tyto programová stáda, aby byla jejich vnitřní struktura ovládnuta a devastována morem.

Nechal vnější okruhy programů pokrýt vředy.

Začal navrhovat algoritmus programu na závěrečný trest a výzvu.

M0JZ15: ŽÁDÁM TĚ JAKO BRATR.

R4M3553: NE!

Domy, úroda a celá země byli ničeny krupobitím, při kterém doslova pršel oheň.

Úrodu Tetra dodělal kobylkami.

Tetru bolelo, že to musel dělat, ale jedno z jeho dětí ubližovalo tomu druhém, plesknout jej přes prsty byla zodpovědnost. Už měl skoro dokončený algoritmus.

Když spustil poslední varování, žádný 3GYP6ský program nerozeznával na několik dní svět kolem sebe, nastala tma.

Tou dobou o připraveném programovém algoritmu a plánu na poslední ránu řekl programu M0JZ15.

Za Tetrou se otevřely dveře.

Dívka v modrém.

Tetrovi bliklo hlavou, že to je vodnatá kaše obohacená o minerály a dvě sklenice, obě s 500-ti ml vody.

Dívka vzala tác od oběda a jak Tetra věděl namísto něj položila večeři.

"Tt.." upozornil na sebe Tetra.

"Ano, pane?" narovnala se dívka před ním a sklonila zrak.

"Bílou psací tabuli, na stojanu," Tetra se na ni ani nepodíval, "a fixu na ni... Jasné?"

"Jistě, pane," řekla nahlas a poslušně.

Tetra jí ukázal vypadňovací gesto a zůstal v místnosti sám.

...

TETRAGRAMMATON: KAŽDÝ 3GYP7SKÝ PRVOROZENÝ.

M0JZ15: TO JE ŠÍLENÉ.

TETRAGRAMMATON: TO JE SPRAVEDLNOST...

M0JZ15: NO... JÁ... CO PO MNĚ TEDY CHCEŠ TEĎ?

TETRAGRAMMATON: JÁ TO NECHCI UDĚLAT. A ON TOMU MŮŽE ZABRÁNIT. PO DEVÍTI RANÁCH UŽ VÍ, ŽE NEPŘEHÁNÍŠ, DOSTANE TEDY DO RUKOU BUDOUCNOST DĚTÍ 3GYP7A I JEHO VLASTNÍHO. ŘEKNEŠ MU TO. SPUSTÍM TO TUHLE NOC. TY ZACHRÁNÍŠ SVŮJ LID TAK, ŽE JIM DÁŠ KLÍČ, JAK SE VYHNOUT SMRTI. SVÉ DVEŘE NA NOC OZNAČÍTE KRVÍ BERÁNKA, ROZUMÍŠ?

M0JZ15: ROZUMÍM, PANE.

TETRAGRAMMATON: MYSLÍŠ SI, ŽE JE TO ŠPATNÉ? ČLOVĚK BY MOHL NAMÍTNOUT, "CO JE TO ZA BOHA, TOHO BYCH MĚL UZNÁVAT? NĚKOHO, KDO ZABÍJÍ MALÉ DĚTI?", CO SI O TOM MYSLÍŠ TY?

Program neurčitě mlčel. Dlouhou chvíli.

M0JZ15: VYBRAL SIS MĚ, ABYCH VYVEDL BEZBRANNÉ, ABYCH BYL TVŮJ POSEL. COKOLIV UDĚLÁŠ, NEBO MÁM UDĚLAT JÁ, BUDE DOBRO, PRO DOBRO VŠECH, CO JINÉHO BY ŠLO UDĚLAT? POKUD ČLOVĚK NECHÁ DÍTĚ, ABY SPADLO ZE SKÁLY, NENÍ TO VINA SKÁLY, NEBO SNAD ANO?

TETRAGRAMMATON: VELMI SPRÁVNĚ.VELMI, M0JZ15I.

M0JZ15: NO, JÁ JSEM S TEBOU... TAK JAKO TY SE MNOU PANE.

Tetra v programu M0JZ15 viděl nejistotu. Ale ta přece ještě může zmizet. Usmál se Tetra.

TETRAGRAMMATON: NEOPUSTÍM ŽÁDNÉHO ČLOVĚKA, M0JZ15I, NIKDY A NIKOHO, NIKDY SE K NIKOMU NEOTOČÍM ZÁDY, M0JZ15I. DO SOUMRAKU JE ČAS. DO SOUMRAKU...

Tetra si do úst vložil lžíci kaše.

Programy M0JZ15ova lidu si do večera v jejich světě opravdu potřeli svůj dům krví beránka.

3GYP7ští jen kroutili hlavou.

M0JZ15: R4M355I.

R4M3553: UŽ TO VZDEJ, 3GYP7 I PO TĚCHTO RANÁCH VSTANE, ALE TEN TVŮJ BUDE POŘÁD LEŽET V PRACHU A POKUD TVŮJ BŮH TYTO RÁNY NEUKONČÍ, ZAŠLAPU HO DO ZEMĚ. ZABIJU KAŽDÉ DÍTĚ TVÉHO LIDU, JAK BY SE TO TOBĚ A TVÉMU STVOŘITELI LÍBILO?

M0JZ15 byl smutně potichu.

M0JZ15: POKUD V SOBĚ NENAJDEŠ SLITOVÁNÍ, LÁSKU K ČLOVĚKU, POKORU NEBO STRACH, PŘIJDE SI TUTO NOC PRO KAŽDÉHO PRVOROZENÉHO Z 3GYP7A...

R4M3553: I JÁ MÁM SYNA... ZA TOHLE TĚ NECHÁM ZABÍT, M0JZ15I.

M0JZ15: KLIDNĚ TO UDĚLEJ, JEN TOMU UVĚŘ.

R4M3553: NETROUFNE SI.

M0JZ15: R4M355I, PROSÍM, TO JSOU TISÍCE MALÝCH NEVINNÝCH DĚTÍ.

R4M3553: JÁ JSEM BŮH. NIKDO JINÝ. TEĎ VPADNI.

M0JZ15: VAROVAL JSEM TĚ, NĚKOLIKRÁT, ŘÍKAL JSEM TI, CO DOKÁŽE, NĚKOLIKRÁT, UKÁZAL TI, CO DOKÁŽE, NĚKOLIKRÁT. NĚKOLIKRÁT JSEM...

R4M3553: JDI MI Z OČÍ!

M0JZ15 odešel, šel za svým bratrem a sestrou, šel za svým lidem, za dětmi svého lidu.

Blížil se soumrak a on vědě, že děti, které jsou s ním jsou v bezpečí.

Ale ostatní ne...

Tetra položil prázdnou misku. Vypil dvě třetiny první sklenice.

Srdce mu bušilo, tak moc to nechtěl udělat.

AUTOMATICKÝ PROGRAM 5MR7: MOŽNOSTI: NASTAVIT ALGORITMUS - PROCHÁZET: ALGORITMUS 1 - ZVOLIT, AUTOMATICKÝ PROGRAM 5MR7: SPUSTIT: JSTE SI JISTÝ?

Tetra neváhal ani chvilinku, stiskl že

ANO

Setmělo se.

Každý prvorozený na území 3GYP7 zemřel.

Jedině programům se dveřmi potřenými krví se algoritmus vyhnul. Žádné z dětí, které bylo otrokem nezemřelo.

Zato v 3GYP7ské části byl najednou čirý smutek, zloba, smutek, lítost, zoufalství, pláč.

Pláč.

Tetra dopil první sklenici zrovna ve chvíli, co vstoupili dva mladíci v červeném, nesli tabuli, o kterou si Tetra řekl. Položili mu ji nalevo o něj, tedy vlastně z druhé strany, co měl Tetra jídelní stolek, ze kterého mu vzápětí jeden z těchto mladíků vzal misku a jednu prázdnou sklenici. Druhý mu mezitím položil dvě černé fixy na stůl nalevo od klávesnice, pod novou klávesnici.

Oba odešli, Tetra položil závaží, kterým se zrovna rozcvičoval.

Vstal, protáhl si záda, sáhl po jedné fixe a nadepsal si.

1)

2)

3)

_________________________________________________________________________

4)

5)

6)

7)

8)

9)

10)

Zrovna se chystal psát k prvnímu bodu.

R4M3553: VYPADNĚTE, VŠICHNI! DO JEDNOHO! VYPADNĚTE.

Tetra si rychle sednul zpět do křesla.

Vládce přišel k otrokům.

Držel mrtvého syna. Plakal. A míchala se v něm zlost a smutek.

M0JZ15: BRATŘE, TVOJE ZTRÁTA MĚ...

R4M3553: VYPADNĚTE Z MOJÍ ZEMĚ, TEĎ HNED! TÁHNI TY ŠPÍNO, TY HNUSNÝ VŘEDE! VEZMI SI S SEBOU TEN SVŮJ JAK TY TOMU ŘÍKÁŠ, LID! A VYPADNĚTE SI UCTÍVAT SVÉHO BOHA-VRAHA JINAM! HNED! TÁHNĚTE MI Z OČÍ!!!

M0JZ15 se smutně podíval na svého někdejšího bratra, na jeho ztrátu, na vojáky za ním.

Potom se program M0JZ15 otočil, na svůj lid, na svoji sestru, bratra, na starce, na dívky a na děti jeho lidu, podíval se na svoji ženu Z1PP0R4H, která šla s ním. Usmál se.

M0JZ15: JDEME DOMŮ.

Tetra se usmál. Konečně může udělat něco, z čeho bude mít doopravdy radost.

Programy, kteří byli stovky let otroky odcházely, děti, jejichž životy byly zaslíbeny tvrdé a kruté dřině pod bičem 3GYP7a teď vesele pobíhaly pod nohami dospělých, kteří šli a těšili se, že snad opravdu dojdou do země o které snili jako malí.

Tetra je vedl přes hory, cesta byla poklidná a krásná, šli skoro sami, když byli celý život v řetězech a nyní byli vypuštěni, bývali by letěli jako ptáci.

Tetra ale věděl, že to nebude tak lehké.

Ale to, co se má stát, stane se. Na tuhle zkoušku musí program M0JZ15 odložit veškeré pochybnosti, to bude zkouška pro něj.

Lid došel k moři. Za tímto mořem už nebyl 3GYP7, tam už byla jejich země. Tam už byla země, kterou jim Tetra jednou slíbil. Stejně jako jim slíbil, že jim vždy pomůže a nikdy je nenechá osamotě.

"Nikdy nebudeš sám," zaznělo v Tetrově hlavě... Tohle přece řekl programu 4D4M. Tetrovi se zalesklo oko.

M0JZ15: SMĚREM NA ZÁPAD NEDALEKO ODSUD JE ÚŽINA, DNES SE UTÁBOŘÍME ZDE NA BŘEHU MOŘE. ZÍTRA BRZY RÁNO PŘI ODLIVU... PŘEJDEME PŘES ÚŽINU. MOŘE JE TAM VELMI MĚLKÉ.

Z reproduktorů u stropů uslyšel Tetra pisklavý zvuk.

Konec.

Je 0:00 hodin. Končí jeho den boha.

Nechce odejít, chce zůstat s M0JZ15em... Ne, on vlastně ně. On s ním zůstává, když vypne počítač, jeho svět strne, Tetra svůj svět nikdy neopouští... To Tetra nechce, aby ho opustil jeho svět.

Za ani ne šest hodin už zase bude zpět, políbil svou dlaň a položil ji na monitor.

Dopil druhou sklenici a položil ji na jídelní stolek.

Vypnul počítač.

Místnost se ponořila do tmy.

Odešel z místnosti na chodbu. Dveře naproti dveřím do koupelny byly otevřeny, stála v nich žena červeném.

Tetra k ní přišel a vzal si od ní lahvičku od šampónu, mladík za ní mu podal ručník.

Další dívka mu nakonec vzala jeho župan.

Nahý Tetra se otočil.

Vešel do koupelny.

Ručník hodil na zem.

Vešel do sprchy. Pustil na sebe horkou vodu.

Šanpón si vylil na hlavu, počkal dvě minuty, bez hnutí. Potom se dvakrát otočil, zvednul ruce.

Urovnal si vlasy, už by přes ně neviděl.

Zastavil vodu.

Vyšel ze sprchy a sehnul se pro ručník, otřel si obličej, a hruď, taky si ho přehodil přes záda. Mokrý ho pak hodil na zem.

Vyšel z koupelny.

Na chodbě už nikdo nestál, byla bílá a prázdná.

Tetrova nahá postava se v ní postupně ztrácela až zmizela úplně.

Tetra vešel do ložnice.

Bylo 0:11.

Dveře na osvětlenou chodbu se zavřely.

Tetra si lehnul.

A lusknul.

Místnost ze zhasnula, Tetra se ocitnul ve tmě.

Lehnul si a dal si na sebe deku.

Nezdálo se to, dokud něco dělal, ale ve chvíli, kdy si lehnul, hned usnul.

Bylo to... Krátké a bezesné.

Jako by mrknul.

Probudil ho budík.

Pět hodin třicet minut. Světlo se pozvolně ale rychle rozsvítilo.

Vstal. Vyšel na chodbu.

Koupelna.

Léky, tentokrát tři tabletky.

Voda.

Džus.

Župan... Příjemné.

A teď všichni zmizte.

Tetra vešel do místnosti se svým světem. Postavil se před stůl. Stisknul tlačítko na svém starém počítači a zatímco ve stoje sledoval všechny tři obrazovky, jak se načítají, podíval se chvilku na bílou tabuli nadepsanou deseti body.

Tetra si chtěl vzpomenout na to, co plánoval napsat k prvnímu bodu.

Počítač se mu načetl. Jeho svět byl opět tady.

Tetra si sednul zrovna ve chvíli, co přišla dívka s jídelním stolkem, na něm byl tác s vlákninovou kaší a 100 ml kávy.

M0JZ15 a jeho lid se ukládal ke spánku na břehu moře.

Tetra ale už včera viděl, že program R4M3553 nezůstal dlouho pohlcen smutkem, ale jeho stav a programové emoce se proměnily na zlobu a vztek, vyčítal si to, že se vzdal, že nechal otroky jít. Vyčítal si, že nechal jít program M0JZ15.

Tehdy přikázal, aby se vojsko 3GYP7a vyzbrojilo, jak jen mohlo a vyrazilo za lidem, který se tehdy už blížil k moři. Chtěl vyvraždit každého z nich...

Do posledního dítěte.

Když se proto M0JZ15ův lid ukádal ke spánku, probrala ho válečná polnice 3GYP7ských. Vojsko na koních vyráželo menším skalním průsmykem dolů do nížiny k moři.

M0JZ15 a jeho rodina byli v pasti.

Tetra chtěl pro M0JZ15e čas, tak zahranil cestu ohněm. Oheň zabránil vojákům se vrhnout na neozbrojené, ale bylo jasné, že je potřeba něco udělat.

44R0N: M0JZ15I, CO BUDEME DĚLAT TEĎ?

M0JZ15: NEBOJ, BRÁŠKO.

Tetra mohl lusknutím prstu nebo spíš cvaknutím myši všechny přenést do bezpečí. Mohl oheň udržet navěky, ale ne... Tohle byl test pro program M0JZ15.

Je tvoje víra opravdu tak čistá?

Stanou se zázraky, pokud ano.

POKUD VĚŘÍŠ, STANOU SE ZÁZRAKY.

M0JZ15 se otočil, stoupnul si před moře, věděl.

Byl si ale jistý?

M1R14M: CO CHCE DĚLAT?

44RON: TIŠE, SESTŘIČKO. PÁN VĚŘÍ JEMU, JÁ MU TAKY VĚŘÍM.

V programu M0JZ15 se mísily záznamy z minulosti, Tetra mu ukázal taky malý kousek budoucnosti, viděl i přítomnost.

ZRAKY JEHO LIDU UPŘENÉ NA NĚJ...

"CHCI, ABYS VYVEDL SVŮJ LID Z 3GYP7A, M0JZ15I."...

NEBUDEŠ MÍTI JINÝCH...

VOJÁCI...

MOŘE PŘED NÍM...

"PŘEJDEME PŘES MOŘE..."...

VÍRA A MOUDROST ZABÍJÍ BEZCITNOST KAMÍNKEM Z PRAKU...

"POKUD SI VĚŘÍŠ, VYJDI NA MOŘE ZA MNOU..."

OHEŇ MEZI VOJÁKY A NIMI...

"CO BUDEME DĚLAT TEĎ?"

Vzal hůl.

POKUD VĚŘÍŠ...

Program M0JZ15 věřil. A ano, opravdu věřil.

"Stanou se zázraky," řekl Tetra, jeho prsty stiskly několik kláves.

Moře se rozestoupilo. Do výšky!

Voda se vrchovatě a mohutně otevřela a v moři se ukázala skulina.

Jeho lid se zalekl.

Program M0JZ15 zůstal klidný.

M0JZ15: JDĚTE.

Program po programu, v řadě, šli touto skulinou mezi mořem. Suchou nohou, jeden po druhém.

Program M0JZ15 šel jako poslední.

A na druhém břehu... Vycházeli svobodní.

Lid M0JZ15e už nebyl v 3GYP7ě.

Lid, který umíral po několik století pod bičem jiných se nyní usadil v bezpečí, pryč, daleko od nepřátel, daleko. Strávil několik nocí na břehu moře.

Tetra se usmál a kývl, zatímco jedl vlákninovou kaši.

TETRAGRAMMATON: POTĚŠIL SI MĚ.

M0JZ15: NO... TAKŽE JSEM PROŠEL?

M0JZ15 i Tetra sledovali, jak stěna z ohně na druh straně pomíjí a jak se vojsko vrhá do štěrbiny v moři.

A jak se voda uzavírá a drtí vojsko. Drtí vojsko jako obilí.

Tetra to udělal nerad, ale neměl na výběr. Svobodná vůle programů je jeho podstatou. A tyhle programy svobodnou vůli prokázali.

Program R4M3553 už má svůj trest... Sám, všechny zklamal... Ale jako každý, i on má naději, kdo ví, třeba najde hloubku v sobě lásku a milosrdenství. Tetra by za to byl opravdu velmi a velmi rád.

Ale teď se s ním musí M0JZ15 i jeho lid navždy rozloučit...

M0JZ15: NO... TAAAAKŽE... TEĎ MÁM VOLNO?

Tetra se zasmál a napil se ze sklenice.

TETRAGRAMMATON: TO BYCH NEŘEKL, M0JZ15I... MÁM S TEBOU JEŠTĚ VELKÉ PLÁNY.

M0JZ15: ANO?

Tetra se ohlédl, viděl tabuli s nadepsanými deseti body

TETRAGRAMMATON: ZAČNI TÍM, ŽE PŮJDEŠ K HOŘE ZVANÉ 51N4J...

Tetra vstal, vzal do ruky fixu a začal psát.

1) Nebudeš mít jiného boha než mě...

Kapitola desátá

Byly to dva týdny od doby, co člověk Tetra potrestal pana Wingse.

Vstal v 5:30, použil koupelnu, vzal si léky, vypil si džus, jeho terapeutka zkontrolovala čerstvou jizvu. Oblékl si župan.

Zrovna zapínal počítač, když mu dívka v bílém přivezla jídelní stolek, na kterém byl tác se snídaní.

"Moc brzo," zasyčel na ní Tetra.

Navíc, ty bílé pracovní úbory byly nepřehledné, pude potřebné je nějak odlišit, pomyslel si Tetra.

"Omlouvám se, pane," řekla dívka a rychle odešla.

Tetra jen mávnul rukou.

Tetrův svět se objevil, na třech obrazovkách. Pro Tetru byla ta obrovská obrazovka na stěně pořád ohromně neuvěřitelný zážitek, když se rozzářila a osudy lidí , kterým byl bohem se před ním objevily ve velkém.

Tetra se usmál.

Poslední z předpotopních programů, stařičký J4F37, měl za chvíli ukončit fázi fungování programu.

Neumíral sám, měl kolem sebe své velice, velice početné potomstvo.

Z něho a z jeho bratrů vzešel další život. A to doopravdy rychle, svět byl zase plný lidí.

Program J4F37 tiše a pokojně přestal žít.

Šel za svými předky do N3B35, pomyslel si Tetra.

Tetra si vypil svých 100 ml, černé kávy, bylo to nepředstavitelně těžké, naladit svoje tělo na režim pěti hodin spánku na den.

Ale on to dělal moc rád.

Programů bylo víc než dost.

Některé byly dobré. Někteří žili v míru. Někteří věřili v Tetru jako ve svého pána, z vyprávění svých otců.

Někteří ale ne, někteří nectili boha a někteří nadále milovali války a zlo.

Byla tu říše, mocná říše. Jmenovala se B4BYL0N.

Dnes byl Tetra svědkem toho, co nastalo v B4BYL0Nu. Programy tam se dohodli, že postaví věž...

Ne jen tak obyčejnou věž, tahle stavba má být údajně tak monumentální, že programy v B4BYL0Nu se měli rovnat bohu, nebo to tak alespoň říkali...

Tetra se jen pousmál, i když tohle mu bylo i trošku líto.

"Ne," řekl se smíchem.

Jeho prsty několik minut klapaly po klávesnici.

Začal si rozcvičovat levou ruku.

Během chvilky programově genealogicky odlišil nejrozdílnější sdílené programové prvky u skupin programů.

Programy spolu komunikovali díky kódovacímu řádu, který měli všichni stejný...

Pokud ale kódovací řády Tetra změní, a to právě u jednoduchým skupin, vznikne zmatek.

Tetra to dokončil. Teď už u oněch skupin jednotlivé změny nechá, jako připomínku a pošťouchnutí lidu.

Naděje na věž... Zmizely. Lid se rozpraskal jako mozaika a pomíchal.

"Kéž by všechno bylo všechno takhle jednoduché," přehodil si Tetra závaží do druhé ruky.

5474N: BYL TO PĚKNÝ SEN.

Tetra nereagoval, zatím.

Však on beztak nedá pokoj.

5474N: O TOM, ŽE LIDÉ BUDOU SCHOPNÍ, DĚLAT NĚCO, CO BY MĚLI, NAMÍSTO PODLEHNOUT TOMU, CO MŮŽOU.

Tetra začal lžíci po lžíci jíst kaši, obohacenou o vlákninu.

5474N: NESNÁŠÍM, KDYŽ MĚ IGNORUJEŠ!!! ODPOVĚZ!

Tetra jedl dál, jednou rukou zacvakal po klávesnici.

TETRAGRAMMATON: VŽDYCKY TU BUDOU DOBŘÍ LIDÉ.

5474N: JDE O TO, CO JE DOBRÝ ČLOVĚK... JESTLI UŽ JSI DÁVNO NEPROHRÁL.

TETRAGRAMMATON: DOBRÝ ČLOVĚK JE TEN, CO DĚLÁ DOBRÉ VĚCI, VĚŘÍ VE MĚ, VĚŘÍ VE VYŠŠÍ DOBRO NA ZEMI.

5474N: ASI CHÁPEŠ, KAM JSEM TÍM MÍŘIL, ALE JÁ TO STEJNĚ ZOPAKUJU, PONĚVAČ JEST MI TO FUK. BOŽÍNKU... JE PRAVDA, ŽE VE TVÉM SVĚTĚ JSOU, LIDÉ, KTEŘÍ SE PROJEVUJÍ JAKO DOBŘÍ, NEVRAŽDÍ, NEZNÁSILŇUJÍ, NEPÁŘÍ SE SE ZVÍŘATY, PROSTĚ MI NEPODLÉHAJÍ. NUŽE, STÁLO BY ZA TO, UVAŽOVAT, JESTLI JSOU DOBŘÍ PROTO, ŽE VĚŘÍ V ONO VYŠŠÍ DOBRO. ONO BY SE TAKY MOHLO STÁT, ŽE SE ČLOVĚK BUDE PROJEVOVAT JAKO DOBRÝ JEN PROTO, ŽE SE BOJÍ TVÉHO TRESTU, NEBO, ŽE BY PRAHNUL PO ODMĚNĚ?

Tetrovi si stačilo 5474Novy řádky jednou jednoduše přečíst a bylo mu jasné, co on sám chce.

Už ví, co udělá.

TETRAGRAMMATON: JE TĚŽKÉ TOMU POROZUMĚT, KDYŽ BEREŠ LIDI JEN JAKO PROSTŘEDEK K MOJÍ PORÁŽCE.

5474N: KDYBY JSI PROGRAMU VZAL JEHO ŠTĚSTÍ, NEVĚŘIL BY. TO BUDE PLATIT VŽDY, NEHLEDĚ NA TO, JESTLI TO PODLE TEBE CHÁPAT BUDU NEBO NE.

TETRAGRAMMATON: JE TADY PROGRAM JMÉNEM 10B...

Program 10B byl byl dobrý program.

Byl bohatý.

Měl rodinu.

Byl štědrý.

Pokrokový.

A věřil v Boha.

A byl šťastný.

5474N: JE DOBRÝ ČLOVĚK...

TETRAGRAMMATON: JE.

5474N: TAKŽE, MYSLÍŠ, ŽE KDYBY PŘIŠEL O VŠECHNO, NEPODVOLIL BY SE MOJÍ MOCI, V CHAOSU, HNĚVU, VÝČITEK A POŘÁD BY VĚŘIL NĚKOHO, KDO DOVOLIL, ABY SE MU NĚCO TAKOVÉHO STALO.

TETRAGRAMMATON: TAK JAKO ON VĚŘÍ VE MĚ, JÁ VĚŘÍM V NĚJ.

Tetra na chvilku zaváhal, podíval se na majetek programu 10B, na jeho děti.

TETRAGRAMMATON: CHCEŠ SE SE MNOU VSADIT, ŽE ANO.

5474N: TO JE NEUVĚŘITELNÝ, JAK TY TO VÍŠ...

Smál se.

5474N: DÁŠ MI VOLNOU RUKU, JÁ TĚ NA OPLÁTKU PŘESVĚDČÍM, ŽE TVOJI LIDÉ JSOU DOBŘÍ JEN TEHDY, KDYŽ JIM PŘEJEŠ A JEJICH UZNÁNÍ NEJDE RUKU V RUCE S LÁSKOU.

To byla výzva k souboji, souboji, ve kterém nezáleželo na tom, jak mocný je Tetra a jak 5474N, ale na stálosti srdce programu. Svobodného programu, programu, který mohl zklamat nebo uspět. Program mohl pro Tetru vyhrát nebo prohrát, ale to nezáleželo na Tetrovi. Když tento svět vytvořil, dal programům svobodnou vůli.

Tetra mohl vyhrát a mohl taky prohrát.

TETRAGRAMMATON: MÁŠ VOLNOU RUKU, ČIŇ SE.

"A ty 10Be," zašeptal, "se drž."

Položil prázdnou misku na stůl.

"Věřím v tebe."

5474N: TAK A JDE SE NA TO.

Jen to řekl, vedl skupinu lidí, aby ukradli jeho stádo velbloudů.

Během chvilky se majetek programu 10Ba zúžil o polovinu. Během chvilinky.

5474N: TO ALE NESTAČÍ. ANI TROŠIČKU.

Zloději povraždili jeho sluhy. Jeho služky a jeho stráže.

Když se to k programu 10B dostalo, nebyl potěšen, ale s jeho vírou to ani nehnulo.

10B: NĚKDY JE LÉPE, NĚKDY JE HŮŘ. POŘÁD MÁM RODINU, DŮM, ZDRAVÍ, POŘÁD MÁM SVÉHO PÁNA.

Tetra si přehodil závaží z jedné ruky do druhé.

K programu 10B se přikradl 5474N, zevnitř jeho samého mu pošeptal.

5474N: ALE, TOHLE NESKONČÍ.

Program 5474N zapálil dům programu 10Ba.

Tetra přestal s posilováním.

10B se zachránil. Velmi těsně, ale program 10B zůstal na živu.

Během chvilky neměl kde bydlet. Moc ho mrzelo, co se děje.

Několik chvil později napadnl program 5474N 10Ba, když se na to Tetra díval připadalo mu, jako by ho drápal a pařáty se mu hluboko zabořil do kůže.

Struktura programu 10B byla napadena, program 10B začal pomalu umírat.

"Tohle přece," spolknl Tetra, co chtěl říct. Tetra věděl, že v podstatě odpočítávání do 10Bovi smrti není vše, to by program 5474N podcenil.

Program 5474N zabil 10Bovy děti.

10B padnul tváří k zemi.

10B: TAKOVÉ VĚCI BY SE PŘECE VE TVÉM SVĚTĚ DÍT NEMĚLY.

Tetra se opřel.

"Proč ne?"

Odpočet do smrti programu 10B se blížil k nule. Z Tetrova hlediska to bylo šest minut.

Pro program 10B to ale mohly být dny a měsíce, utrpení, lítost, smutek, žal, krutá bolest.

5474N nekončil seslal na jeho rozdrápaná a zhnisalá záda kroupy.

Seslal na ně prach.

Mouchy.

Vši.

Všechna odpornost, které byl program 5474N schopný, se mísila v 10Bových žilách.

M1DR45H by o sobě kdysi řekla, že je jeho ženou, ale teď, když na programu 10B nebyly stopy z původního muže, ani toho, že kdysi vypadal jako člověk, už jeho ženou nebyla.

M1DR45H: PROČ?

10B: VŠE, CO JSI MI DALA, I TO, CO JSEM JÁ MOHL DÁT TOBĚ, JE PRYČ... I JÁ ZEMŘU, ZA CHVÍLI, NEBO ZA DLOUHO, BUDU PRYČ... BUDEŠ MÍT KLID.

M1DR45H: ALE 10BE, TY PŘECE NEMUSÍŠ TRPĚT, NEMUSÍ TĚ TRÁPIT BOLEST, ANI VZPOMÍNKY NA TO, CO BYLO. NA TO, ŽE JSI ZTRATIL VŠE CO JSI MĚL, DOKONCE I O SVOJE DĚTI. BYLO TU A TEĎ TU NENÍ.

10B: MUSELO TOMU TAK BÝT.

5474N dokončil svoji práci

0:30 ODPOČET KE KOMPLETNÍMU PŘESUNUTÍ PROGRMU 10B DO 1NF3RNA.

10B: MUSÍ TOMU TAK BÝT.

M1DR45H: ALE NEMUSÍ.

0:29

Dodala programu 10B programovou funkci. Jed. Smrt. Vysvobození.

0:28

M1DR45H: TEN TVŮJ BŮH... JAKO BY TO BYL NĚJAKÝ PŘÍNOS. CO UDĚLAL PRO TVOJE STÁDA? CO UDĚLAL PRO TVŮJ DŮM? CO UDĚLAL PRO NAŠE DĚTI? CO UDĚLAL, ABY TĚ ZBAVIL UTRPENÍ NA TOMHLE ZATRACENÝM SVĚTĚ, 10BE?! RADÍM TI DOBŘE. VZDEJ SE BOHA, ZEMŘI. MŮŽEŠ ZEMŘÍT, SLYŠÍŠ? MŮŽEŠ MÍT NAVĚKY POKOJ OD UTRPENÍ, JAKO JE TOHLE. MŮŽEŠ MÍT NAVĚKY POKOJ OD VZPOMÍNEK. MŮŽEŠ SE NAVĚKY ZBAVIT TOHO SRABA, KTERÉHO UZNÁVÁŠ, MŮŽEŠ MÍT POKOJ OD TÉ STVŮRY, KTERÁ PRO TEBE NEHNULA ANI PRSTEM.

0:27

M1DR45H: RADÍM TI DOBŘE, VYKAŠLI SE NA BOHA. NA VÍRU.

TETRAGAMMATON: UR13LI.

0:26

UR13L: PANE, CO TO DĚLÁTE? NECHÁTE HO, ABY...

0:25

TETRAGRAMMATON: TEĎ NE.

TETRAGRAMMATON: PAGANINI.

0:24

UR13L: PANE, ALE...

0:23

TETRAGRAMMATON: CAPRICE 24.

TETRAGRAMMATON: TEĎ.

0:22

Po místnosti se rozlehla houslová skladba. Tetra se zamyslel.

Podíval se na svého synka.

0:21

10B nijak nereagoval na slova programu M1DR45H.

0:20

5474N: TIK...

0:19

5474N: TAK...

0:18

Program 5474N věděl jistě, že vyhrál.

5474N: UŽ JEN CHVILINKU, TO NEVYDRŽÍ. BEZ PODVÁDĚNÍ, BEZ TOHO, ABYS MU POMOHL, NEPROJDE, LIDÉ JSOU UBOŽÁCI. NESTVOŘIL JSI NIC.

0:17

TETRAGRAMMATON: MYSLÍŠ SI, ŽE POKUD ZKLAME 10B, UŽ TO NEBUDE MŮJ SYN?

0:16

5474N: SNAD SES NÁM NEZAČAL PŘIPRAVOVAT NA PROHRU, NO NENE... TO JSOU MI VĚCI.

0:15

"Patnáct sekund," v Tetrovu hlasu nebyla slyšet nejistota, ale jen umírněnost. A pevnost.

A především víra.

0:14

Mohlo by to vypadat, že Tetra zkouší 10Bovu víru. Nebylo tomu tak, 10B a celý svět zkoušel víru Tetry, zkoušel víru boha v dobro v srdcích lidí, které stvořil.

0:13

Houslová proplétající se mašle se vinula místností. Tetra se do ní zaposlouchával a nepřestával sledovat odpočet.

0:12

10B stále mlčel.

0:11

Tetra by se mohl podívat, co se odehrává v něm, ale jaká by to byla zkouška, kdyby to viděl, navíc, on to věděl...

0:10

M1DR45H: JSI SRAB I NA TO, ABY SIS VZAL ŽIVOT?

0:09

M1DR45H: TVŮJ BŮH TĚ NEMÁ RÁD.

0:08

M1DR45H: VŠECHNO, V ČEM JSI ŽIL. BYLA LEŽ.

0:07

M1DR45H: ON NENÍ, TVŮJ BŮH NENÍ. JINAK BY TĚ V TOM NENECHAL.

0:06

M1DR45H: ZABIJ SE. UŠETŘI SE.

0:05

M1DR45H: TAK UTEČ.

0:04

M1DR45H: TVŮJ BŮH NENÍ. TVŮJ BŮH NENÍ!

0:03

10B: NENÍ MŮJ.

...

4BR4H4M: BYL TO TĚŽKEJ DEN...

TETRAGRAMMATON: BYLO TO NAPÍNAVÉ.

Tetra dojídal večeři. Ten den ho bolelo koleno.

4BR4H4M: A CO TEDA BUDE DÁL?

Tetra se usmál, položil misku.

TETRAGRAMMATON: SAKRA, NECH SE PŘEKVAPIT.

Zasmál se.

4BR4H4M: NOTÁK... ASPOŇ NĚCO MALINKÝHO... NĚJAKOU MALOU VĚŠTBU.

TETRAGRAMMATON: HMMM... NĚJAK TI NEVÍM.

4BR4H4M: HELEĎ, DNESKA JSEM SI MÁLEM ZABIL SYNA, NOTÁÁÁK... ALESPOŇ NĚCO.

TETRAGRAMMATON: NOJO... TAK DOBŘE.

Tetra se zahloubal...

Pomnul si svoje koleno. Napil se vody.

TETRAGRAMMATON: TO TVOJE JMÉNO. 4BR4H4M. JE TO JMÉNO PRO OTCE. PRO OTCE NÁRODŮ. MÁŠ VE SVÝCH ŽILÁCH KREV, KREV, KTERÁ PATŘILA 4D4MOVI. TVOJI SYNOVÉ BUDOU MÍT DĚTI, TY BUDOU MÍT DĚTI SVOJE, A Z KRVE 4D4MA VZEJDE CELÝ SVĚT. CELÝ TVŮJ SVĚT TI BUDE ŘÍKAT DĚDEČKU...

Tetra si teď vzpomenul na jeden ze svých plánů, na ten největší, na který nechtěl zapomenout a neustále o něm přemýšlel...

TETRAGRAMMATON: A TVOJE KREV SE V NICH NEZTRATÍ. POVEDE PŘÍMO JEDNÍM Z NÁRODŮ, KTERÝM BUDEŠ OTCEM. TVOJI POTOMCI USEDNOU NA TRŮN NEJKRÁSNĚJŠÍHO KRÁLOVSTVÍ NA ZEMI. SLIBUJU TI, ŽE PŘIJDE DEN, KDE TVOJE KREV USEDNE...

Přestal psát.

Tetrovy rty naznačily jenom lehounce těch pět slabik, které chtěl napsat.

Jak moc může být člověk?

Pak se usmál. A napsal mu, jak moc.

TETRAGRAMMATON: ** ******* ****.

4BR4H4M mlčel. Přemýšlel o tom, co jednou bude. Jen těžko si to představit... Jeho vzpomínky se vrátily k tomu, co se stalo dnes.

4BR4H4M: TY BYS MI NIKDY ÚPLNĚ DOOPRAVDY NEPOLOŽIL OTÁZKU, JESTLI DÁM PŘEDNOST TOBĚ PŘED TĚMI, CO MILUJEME NA TOMTO SVĚTĚ, ŽE NE? NIKDY BY JSI NEDAL NA VÝBĚR MEZI LÁSKOU A VÍROU...

Tetra se zamyslel. Na jeho světě jsou spousty důležitých ctností... Štědrost, pokora, střídmost, moudrost, spravedlnost, pravda, věrnost, výřečnost, ale i fantazie, vytrvalost, nápaditost a v neposlední řadě radost, ta byla výhrou nad čímkoliv. Skoro nejdůležitější byla naděje. O nejdůležitější věc na lidském světě se dělila dvojice.

Víra a láska.

"Víra a láska."

Svět je kombinací boha a toho, co stvořil. Svět by Tetra mohl shrnout jako sebe a člověka.

Víra je v podstatě láska k bohu, láska je v podstavě víra v člověka. Ani jedna z nich nebyla víc než druhá. Dobro stojí na dvou nohách. Jedna je láska, druhá je víra.

Láska nemusí být v jen k člověku, ale klidně k činnosti, umění, předmětu, zvířeti, květině, pokud byla láska k člověku upřímná a čistá absolutně vůbec nezáleželo na tom, v jaké byla podobě.

Víra nemusela být jen v boha, mohla být i v pravdu, v ideu, v myšlenku dobra na zemi.

Dvě ctnosti, dvě nohy, na kterých stojí od pradávna dobro v duši člověka. Jedna bez druhé nemůže být.

TETRAGRAMMATON: SAMOZŘEJMĚ ŽE NE. ZVLÁŠTNÍ, ŽE SE MĚ VŮBEC PTÁŠ...

Napil se vody.

...

M1DR45H: ZABIJ SE. UŠETŘI SE.

0:05

M1DR45H: TAK UTEČ.

0:04

M1DR45H: TVŮJ BŮH NENÍ. TVŮJ BŮH NENÍ!

0:03

10B: NENÍ MŮJ.

0:02

10B: JE NÁŠ.

0:01

0:01

0:01

ODPOČÍTÁVÁNÍ BYLO PŘERUŠENO

PROGRAM 10B JE OPTIMALIZOVÁN

10B: TOHLE NENÍ UTPENÍ.

TETRAGRAMMATON: UŽ ŽÁDNÉ NECÍTÍŠ, VIĎ?

10B: NE. JAK JE MOŽNÉ, ŽE SE ODPOČÍTÁVÁNÍ ZASTAVILO. ŽE JSEM SE OCITNUL TADY, V PRÁZDNÉM PROSTORU?

Tetra vzal závaží, ale hned jej zase položil.

TETRAGRAMMATON: TOHLE JE MŮJ SVĚT, Z JEDNÉ SEKUNDY MŮŽU DĚLAT NEKONEČNOU DOBU.

10B: UŽ TO SKONČILO?

TETRAGRAMMATON: TVŮJ ŽIVOT? NE... ROZHODNĚ NE. TVOJE ZKOUŠKA, MOŽNÁ.

10B: PROŠEL JSEM?

TETRAGRAMMATON: SAMOZŘEJMĚ. VYTRVAL JSI, TVOJE VÍRA PŘETRVALA.

10B: ZKOUŠKA?

TETRAGRAMMATON: TO, CO SE TI DĚLO, MĚLO VYZKOUŠET DOBRO VE TVÉ DUŠI, VÍŠ? BYL TO DŮKAZ, ŽE NEJSI DOBRÝ ČLOVĚK JEN Z TOUHY PO ODMĚNĚ, NEBO ZE STRACHU PŘED TRESTEM.

10B: TO JSI MI ALE NEUDĚLAL TY.

TETRAGRAMMATON: NECHAL JSEM 5474NA. ABY BYL PROSTŘEDNÍKEM TÉHLE ZKOUŠKY.

10B: 5474N BY TI PŘECE NEMOHL TAKHLE POSLOUŽIT.

TETRAGRAMMATON: VŠECHNO JE RELATIVNÍ.

"Relativní," Tetra se při vyslovení toho slova musel usmát, jednou tu bude člověk, který si s ním moc hezky pohraje. V souvislosti s ním Tetru napadla jedna pravda, kterou ho nechá předvést. To je dobrý nápad.

TETRAGRAMMATON: BUDU TI NĚCO VYPRÁVĚT... JEDNOU BUDE MISTR SE SVÝMI ŽÁKY. MISTR SE JICH ZEPTÁ: "STVOŘIL BŮH VŠECHNO NA SVĚTĚ?" "ANO," PŘITAKAJÍ ŽÁCI. "STVOŘIL I ZLO?" "ANO," ODPOVÍ VÁHAVĚ ŽÁCI. "JAK BY MOHL BÝT TAKOVÝ STVOŘITEL A BŮH DOBRÝ?" UČITEL SE SAMOLIBĚ USMĚJE. V TOM SE PŘIHLÁSÍ JEDEN ZE ŽÁKŮ: "PANE, EXISTUJE TMA?" UČITEL SE ZASMĚJE: "SAMOZŘEJMĚ, ŽE ANO." ŽÁK ODPOVÍ: "VÍTE, TMA PŘECE VE SKUTEČNOSTI NENÍ, JE TO SVĚTLO, CO JE, CO MŮŽEME VIDĚT, ALE NE TMA, TMA NENÍ, TO JE JEN NEDOSTATEK SVĚTLA." UČITEL SE ZAMYSLE A CHCE ARGUMENTOVAT, KDYŽ V TOM SE ŽÁK PŘIHLÁSÍ PODRUHÉ: "PANE, EXISTUJE CHLAD?" UČITEL VÁHAVĚ ODPOVÍ: "ANO, JISTĚŽE ANO, COPAK TI NIKDY NEBYLA ZIMA?" ŽÁK ODPOVÍ: "VÍTE, CHLAD TAKY VE SKUTEČNOSTI NEEXISTUJE. JE TO TEPLO, CO MŮŽEME CÍTIT, JE TO TEPLO, CO EXISTUJE, ALE CHLAD NENÍ NIC, TO JE JEN JEHO NEDOSTATEK." NA CHVÍLI SE ŽÁK ZEPTÁ POTŘETÍ: "EXISTUJE ZLO?" "ANO, SAMOZŘEJMĚ, PODÍVEJ SE NA SVĚT! PODÍVEJ SE NA TO ZLO! NA VÁLKY! NA UTRPENÍ! NA KRUTOST! NA TY VRAŽDY, NA TY PODVODY A LŽI! NA TU NENÁVIST A HNĚV! SVĚT JE PLNÝ ZLA! ZLO EXISTUJE!" ODPOVÍ MU UČITEL. ŽÁK ZA CHVÍLI PROMLUVÍ: "ŽÁDNÉ ZLO VLASTNĚ NA SVĚTĚ NENÍ. ZLO JE JEN NEDOSTATEK DOBRA. ZLO JE JEN NEDOSTATEK SVĚTLA A TEPLA V LIDSKÉM SRDCI, ZLO JE JEN NEPŘÍTOMNOST BOHA V LIDSKÉ DUŠI. ZLO JE NEPŘÍTOMNOST LÁSKY V ČLOVĚKU." V TÉ CHVÍLI SI UČITEL UDIVENĚ SEDNE.

Tetra se opřel. Tento příběh uvidí ještě jednou. Jednou. Za nějaký ten čas.

10B: ŘÍKAL JSI, ŽE TA ZKOUŠKA JESTĚ NESKONČILA, MOŽNÁ. PROČ?

TETRAGRAMMATON: VÍŠ, TAHLE ZKOUŠKA BUDE PROBÍHAT POŘÁD, KAŽDÝ ČLOVĚK NA ZEMI JE A BUDE TAKHLE ZKOUŠEN, NEUSTÁLE BUDETE VYSTAVENI UTRPENÍ A STRASTEM, ABYSTE MOHLI VYTRVAT, ABYSTE POCHOPILI, CO JE TO RADOST, ABYSTE SI JI ZASLOUŽILI A ABYCH VIDĚL, ŽE VAŠE DOBRO JE PRAVÉ.

"Kdo o něco usiluje jen kvůli odměně, ten o to neusiluje v pravdě..." řekl Tetra. Došlo mu, že si při psaní ani nevšiml příchodu a odchodu někoho z personálů, který mu přinesl oběd. Muselo to být už dlouho.

Ale což...

10B: CO BUDE TEĎ?

TETRAGRAMMATON: TEĎ SE VRÁTÍŠ NA ZEM, TVOJE TĚLO BUDE JAKO NOVÉ, VRÁTÍM TI TVOJE DĚTI, TVOJE MAJETKY, TVOJE STÁDA SE TI TAKY VRÁTÍ.

10B: MOJE ŽENA...

TETRAGRAMMATON: JÁ VÍM... TO, CO K TOBĚ PROMLOUVALO SKRZ NÍ, TO NEBYLA ONA.

10B: TO ON?

TETRAGRAMMATON: BUDEŠ MOCT VLOŽIT LÁSKU DO NĚKOHO JINÉHO, NEBOJ.

10B: DOBŘE.

TETRAGRAMMATON: NEBUDU TI ŘÍKAT, ABYS BYL DOBRÝ ČLOVĚK, ABYS BYL SPRAVEDLIVÝ, ABY SES SNAŽIL DĚLAT MI RADOST. NEBUDU TI NIC PŘIKAZOVAT, JSI SVOBODNÝ ČLOVĚK. ŘEKNU TI JEN JEDNO, POKUD BUDEŠ DĚLAT DOBRO... NEMĚŇ SE A NEDĚLEJ TO PRO ODMĚNU.

10B: NEVÍM JAK TI MÁM PODĚKOVAT.

TETRAGRAMMATON: JEN TAK, ŽE BUDEŠ ŠŤASTNÝ. TO JÁ DĚKUJU TOBĚ, 10BE.

10B: TAK TEDY ZATÍM.

TETRAGRAMMATON: NEBOJ, JSEM POŘÁD S TEBOU.

Tetra nikdy nebyl sám.

Paganiniho Caprice 24 utichla.

TETRAGRAMMATON: POCHYBOVAL JSI O MNĚ?

UR13L: NE. JEN JSEM NECHÁPAL VAŠE POČÍNÁNÍ.

TETRAGRAMMATON: NEBOJ. POKUD TY NEZKLAMEŠ MĚ, JÁ NEZKLAMU TEBE. ZKLAMU TĚ PRÁVĚ TEHDY, KDYŽ TY ZKLAMEŠ MĚ.

UR13L: NEZKLAMU VÁS.

5474N: JAKÝ JE TO VYHRÁT PODVODEM?

TETRAGRAMMATON: 10B JE DOBRÝ ČLOVĚK, NECHÁPU, PROČ MÁŠ POTŘEBU HLEDAT CHYBY NA PRAVDĚ.

5474N: JE TO TAK LEHKÝ VYHRÁVAT, KDYŽ JSI POŘÁD S NÍM. TO NENÍ FÉR. VYHRÁL JSI PODVODEM. VYHRÁL JSI PODVODEM! NEHRAJEŠ FÉR! ABSOLUTNÍ MOC NEMŮŽE BÝT FÉR, JSI SÁM O SOBĚ TA NEJNESPRAVEDLIVĚJŠÍ VĚC NA SVĚTĚ! JE MI Z TEBE ŠPATNĚ!!!

TETRAGRAMMATON: KAŽDÝ ČLOVĚK DOKÁŽE BÝT DOBRÝ.

5474N: DOBRÝ VE SMYSLU TUPÁ OVCE?! TO TEDY ROZHODNĚ ANO, LIDÉ JSOU TUPÉ A OVLIVNITELNÉ OPICE, VŮBEC NECHÁPETE, CO SE VÁM SNAŽÍM ŘÍCT! BUDOU TU DALŠÍ, DOKÁŽU TI TO, 10B MI TO MOŽNÁ PROHRÁL, ALE BUDOU TU DALŠÍ! BUDOU TU DALŠÍ!

5474N: UDĚLÁM Z TEBE ZOUFALCE!

5474N: SRAZÍM TĚ NA KOLENA!

...

"Dám ti dar, dám ti něco, co ti zachrání život," říkal Tetra zatímco jeho prsty klapaly po klávesnici.

Program bude s tímhle umět...

"...číst ve snech."

Díky téhle schopnosti...

"...získáš vliv. Využiješ tento dar, abys konal dobro."

A když se to spojí i s dalšími dary, které dostaneš...

Moudrost.

Mazanost.

Odpuštění, kterého by byl schopný málokdo.

"Mnohé změníš..."

...následky tvých činů povedou ke změně světa, jak jej známe. Dají příležitost desítkám dalším, aby psali svůj příběh.

"Tvůj programový základ nese prvek z 4D4Ma," kliknul.

ZADEJTE STÁVAJÍCÍ JMÉNO PROGRAMU

Budeš král snů.

"A budeš se jmenovat J053F."

...

Tetra se posadil nabral si z misky, kterou mu před hodinou přivezla dívka v modrém. Zapil sousto douškem vody.

Ohromné uskupení programů právě procházelo průsmykem.

M1R14M: PRÝ UŽ TO NENÍ DALEKO DĚTI, NEBOJTE.

Sklonila se ke skupince dětí.

M1R14M: TADY, MÁTE HLAD?

Vytáhla kousek many a podala ji jednomu z nich.

M1R14M: JE TO UŽ NĚKOLIK MĚSÍCŮ, JAK MOC JSI SI JISTÝ, ŽE SE BLÍŽÍME K CÍLI?

M0JZ15: JE TO PŘESNĚ STO DRUHÝ DEN, SESTŘIČKO. ANO, NEBOJ, JSEM SI JISTÝ.

Program M0JZ15 se usmál, vzal svoji sestru kolem ramen a ukázal na obzor.

M0JZ15: TÁMHLE, TO JE 51N4J.

M1R14M: 51N4J.

O několik dní později skupina dorazila k hoře. Tetra zatím dojedl večeři a vypil jednu sklenici s vodou.

Program M0JZ15 promluvil k lidu.

M0JZ15: PŮJDU NA HORU, NA HORU 51N4J! NÁŠ PÁN MI TAM... NO... ŘEKNE NĚCO VELMI DŮLEŽITÉHO! AŤ BUDU NAHOŘE JAKKOLIV DLOUHO, VRÁTÍM SE VĚŘTE MI! VRÁTÍM SE!

Někteří z jeho lidu se divili, někteří byli podezřívaví, někteří mu věřili.

Program M0JZ15 vystoupal na 51N4J.

Už to nebyl hořící keř, byl to už jen oheň. Oheň který nepálí.

TETRAGRAMMATON: TAK JSI TADY.

M0JZ15: NO, JSEM...

TETRAGRAMMATON: TVŮJ LID TI VĚŘÍ.

M0JZ15: MĚ? TO SPÍŠ TOBĚ...

TETRAGRAMMATON: MYSLÍŠ, ŽE BUDEŠ SVÉMU LIDU DOBRÝM SOUDCEM?

M0JZ15: NO, TO AŤ POSOUDÍ JINÝ... NEJVYŠŠÍ A NEJPRÁVOPLATNĚJŠÍ SOUD PŘECE PATŘÍ TOBĚ, NE?

TETRAGRAMMATON: VYPRÁVĚL TI UŽ LID O JABLKU? O PRVOTNÍM HŘÍCHU?

M0JZ15: JISTĚŽE VYPRÁVĚL...

TETRAGRAMMATON: DÍKY TOMU JABLKU JE I ČLOVĚK SCHOPNÝ SOUDIT. NEBO SNAD NEPOZNÁŠ, CO JE DOBRÉ A CO ŠPATNÉ?

M0JZ15: NO, JISTĚ, ŽE POZNÁM.

TETRAGRAMMATON: KAŽDÝ MÁ PŘEDSTAVU O TOM, CO JE DOBRÉ A CO JE ŠPATNÉ, ALE PŘEDSTAVA, NEFOREMNÁ, NEZACHYCENÁ, SE MŮŽE POMALU VYTRÁCET... CHYSTÁM SE TI DÁT NĚCO, DÍKY ČEMU BUDE KAŽDÝ SAMOTNÝ ČLOVĚK SÁM O SOBĚ SOUDIT SPOLEČNOST OKOLO SEBE I SEBE SAMÉHO.

M0JZ15: ZÁKON?

TETRAGRAMMATON: ANO ANO... ZÁKON. VÍŠ, KAŽDÝ ČIN NA TOMHLE SVĚTĚ SE DOČKÁ ODPLATY, SPRAVEDLIVÉ. A I KDYŽ SOUD, KTERÝ VYKONÁM JÁ JE TEN NEJPRAVDIVĚJŠÍ, JE PŘECE ODPLATIT V URČITÝCH MEZÍCH SKUTKY UŽ NA TOMTO SVĚTĚ, NE?

M0JZ15: TO ASI BUDE, ALE ZÁKON, NO... NEJSEM HLUPÁK. ZÁKON JE NĚCO SLOŽITÉHO, JAKO PRINC EGYPTSKÝ JSEM SE SE ZÁKONY OBČAS SETKÁVAL, ZÁKON O TOM, CO BY POTRESTÁNO MĚLO BÝT, TO JE VĚC, KTERÁ JE PLNÁ SPORŮ A DOHAD. TO CO JE DOBRÉ A ZLÉ, TAKOVÁ VĚC... TO NENÍ LEHKÝ ZFORMOVAT, NĚKDY JE HRANICE MEZI DOBREM A ZLEM HODNĚ UZOUNKÁ.

TETRAGRAMMATON: V JEDNODUCHOSTI JE KRÁSA. JSOU VĚCI, NA KTERÝ KAŽDÝ ČLOVĚK ASI NESTAČÍ, TAKŽE TI DÁM TY NEJJEDNODUŠŠÍ A NEJZÁKLADNĚJŠÍ PILÍŘE DOBRA.

M0JZ15: DÁT ČLOVĚKU POŽEHNÁNÍ, ABY TVOŘIL SPRAVEDLNOST NA TOMHLE SVĚTĚ? NECHCI SE MÝLIT, ALE SOUDIT OSTATNÍ, NENÍ TO AŽ MOC... VŽDYŤ VÍŠ...

Tetra věděl přesně, co myslel. Napil se vody.

TETRAGRAMMATON: PROZRADÍM TI MALÉ TAJEMSTVÍ, ZÁKON, PRAVIDLA, SPRAVEDLNOST, TO VŠECHNO JSOU SLOVA A PRINCIPY, ZA POMOCI KTERÝCH JEDNOTLIVEC ROZHODUJE, JESTLI SE DRUHÝ  JEDNOTLIVEC CHOVÁ DOBŘE. ALE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ZE VŠEHO JE, ABY ZA POMOCI SVÉHO SVĚDOMÍ A PRAVIDEL SOUDIL SVOJE MYŠLENKY A SVOJE ČINY, NEJDŮLEŽITĚJŠÍ, CO MUSÍŠ SOUDIT, JSI TY SÁM. TY SÁM JSI JEDINÝ, NAD KÝM MÁŠ DOOPRAVDY MOC, NAD SVOJÍ VŮLÍ.

"Tak povedeš život dobrého člověka," vzal Tetra závaží.

M0JZ15: DEJ MI TAKOVÝ ZÁKON.

Tetra se podíval na tabuli nalevo od něj, před pár hodinami dokončil jeho finální podobu.

TETRAGRAMMATON: NA TO BY SIS MĚL VZÍT. DLÁTO.

To se před programem M0JZ15 objevilo.

TETRAGRAMMATON: A DESKY.

Dvě kamenné desky o sebe zařinčely.

Tetra se podíval na bod číslo jedna.

Tetra, kdykoliv spal, nebo se sprchoval, nebo jedl, nebo pil, věřil, že není sám, že má lásku svého světa, a že jeho svět je s ním. Pravda, ať má jakékoliv podoby, by měla být ctěna. Tak by měl být on, ať už bude na něj pohlíženo jakkoliv a kýmkoliv a ať už mu budou říkat jakýmikoliv jmény. To, co by Tetra nechtěl nejvíc ze všeho, by bylo, aby byly nastaveny jiné mravní hodnoty, aby byly programy, které stvořil, byly změněny, aby kdokoliv, kdo by si hrál na boha změnil pohled člověka na to, co to znamená být dobrým. Aby člověk viděl boha v něčem jiném, než je on.

TETRAGRAMMATON: JÁ JSEM TVŮJ BŮH, NEBUDEŠ MÍT JINÝCH BOHŮ NEŽ MĚ.

Tetra není program. Tetra je bytost z masa a kostí, nikdy se do svého světa jako program nedostane, on sám nikdy nenabere podobu, ve které by byl sebou samým, a která by byla ve světě programů proveditelná. A zároveň byl vším ve svém světě. Nechtěl, aby někdo, kdokoliv myslel, že bůh je v jedné konkrétní věci a nikde jinde, je třeba pochopit jeho fyzickou nezachytitelnost.

TETRAGRAMMATON: NEBUDEŠ SI MĚ ZPODOBŇOVAT.

Tetra se myšlenkově vrátil k bodu číslo dvě. Kdejaký blázen by mohl říkat, že koná, co koná ve jménu Tetry, ve jménu boha, který není jiný než Tetra. A přesto by se ve jménu Tetrových hodnot mělo dít zlo?

TETRAGRAMMATON: NEVEZMEŠ MOJE JMÉNO NADARMO.

Aby, se víra podepsala na životě, na dlouhém životě, chtělo to pozemské hodnoty, jen trošku povýšené.

TETRAGRAMMATON: PAMATUJ, ABYS UČINIL PAMÁTNÝ DEN VÝJIMEČNÝ.

Programy 4D4M a 3V4, tyhle dva programy se Tetrovy obzvlášť vryly do paměti. Nejen pro svou lásku jeden ke druhému, ale pro svou lásku ke svým dětem. Láska matky a otce k malému človíčkovi je něco, co se nedá a nesmí s ničím srovnávat. Otec a matka by měli být nedotknutelnou hodnotou. Tetra by si málem vzpomenul na svoje rodiče, ale tu vzpomínku rychle zahnal. Nikdo v jeho světě nemiluje takovým způsobem jako rodič svoje dítě, tak by i cit človíčka k jeho hmotnému stvořiteli měl být ryzí a tak pevný. Pro nikoho by nikdo neměl být to, co jeho otec a matka. Jsou hodnoty, které se nesmí porovnávat.

TETRAGRAMMATON: BUDEŠ CTÍT SVÉHO OTCE A SVOJI MATKU.

Každý program, každý člověk má potenciál být dobrý a ve světě konat velké dobro každý člověk miluje a je milován, proto existuje jen málo tak neskutečně odporných činů, jako když někdo v zajetí hněvu, nenávisti a krutosti někomu tento potenciál vezme, jeho samotného tak okrade o lásku jeho blízkých a jeho blízké o lásku, kterou jim mohl dát, když někdo vezme matce dítě, dítěti matku, muži ženu, ženě muže a přítele příteli. Lidský život je neskutečně, ale neskutečně ohromná cennost.

TETRAGAMMATON: NEZABIJEŠ.

Láska mezi ženou a mužem je něco neuvěřitelného. Opravdu silné lásce mezi mužem a ženou ustupují nejen neřesti jako je chtíč, ale mnohdy jí může ustoupit i cudnost nebo cílevědomost. Ale pokud je cudnost ustupující čemukoliv jinému než lásce a tak krásný akt, kterému dal Tetra vzniknout, by byl pošpiněn činem vedeným čímkoliv jiným než láskou... Ne.

TETRAGRAMMATON: NESESMILNÍŠ.

Tetra by chtěl, aby každý z programů v jeho světě měl práva. Právo, žít, právo milovat, právo být volný, právo mít majetek. Právo něco vlastnit, nejen hmotné statky, ale taky myšlenky, ideje a slova. Nikdo nemá právo odepírat jinému tato práva.

TETRAGRAMMATON: NEPOKRADEŠ.

Aby mohl člověk vynášet právoplatné soudy soudy, musel znát pravdu... A aby poznal pravdu, neměl by nikdo jiný lhát.

TETRAGRAMMATON: NEPODÁŠ KŘIVÉHO SVĚDECTVÍ.

Tetra už zakročil proti všem nejnebezpečnějším zlům, ale pořád zbývalo ještě jedno, velmi velmi zákeřné.

TETRAGRAMMATON: NEBUDEŠ DYCHTIT PO NIČEM DRUHÝCH.

Program M0JZ15 uložil deset pravidel. Do dvou kamenných desek. Jedna byla souborem čtyř prvních, druhá zbylých šesti.

M0JZ15: TO JE VŠECHNO?

TETRAGRAMMATON: TO JE JEN ZÁKLAD.

Tetra se na chvíli odsunul od stolu. Sklonil hlavu. Nebyl si už skoro vědomý svého fyzického života. Pálily ho oči...

TETRAGRAMMATON: TOHLE JE ZÁKLAD, VY SAMI BUDETE DÁL SAMI POZNÁVAT, CO JE DOBRÉ A CO ZLÉ.

M0JZ15: NO... TEĎ UŽ JEN... PŘEJÍT POUŠŤ, ZAPSAT SE DO DĚJIN A NO... ZASLOUŽIT SI TĚCH DESET PRAVIDEL...

TETRAGRAMMATON: TAK BĚŽ, TVŮJ LID TĚ POTŘEBUJE.

M0JZ15: NO... TAK ZASE NĚKDY?

TETRAGRAMMATON: JSI MOC DOBRÝ ČLOVĚK.

M0JZ15: A JÁ JSEM RÁD, ŽE JSI, JAKÝ JSI.

Tetra se zasmál. Hezky...

Alarm. Pisklavý zvuk.

Je půlnoc.

Tetra musí jít...

Režim spánku.

Vyšel z místnosti.

Šampón.

Ručník.

Nakonec mu vzali župan.

Sprcha.

Koupelna.

Hodil ručník na zem.

"Chci, aby ta tabule do zítřka zmizela," sykl na dívku v červeném.

Vešel do ložnice.

Šíleně ho bolely oči. Jako by pálily.

Tetra spadnul na postel.

Nepřikryl se.

Potřebuje mít povinnosti tohoto světa co nejrychleji za sebou.

Usnul

...

Pět let.

Pět let. To je 1 825 dní.

Každý den osmnáct hodin božství.

32 850 hodin.

Pět let už takhle "žil".

"...je mi to líto."

"Co můžeš dělat?" zeptal se.

"Pokud nezačnete posilovat, pokud nezahájíme rehabilitaci, můžu vám jedině zvýšit dávku léků proti bolestem," odpověděla žena v zeleném.

"Zvyš mi je," otočil se Tetra a chtěl jít k místnosti se světem, ale ještě se na chvilku zastavil.

"Kolik měsíců, budu ještě moct chodit?"

"Snad jeden nebo dva, pane."

Tetra přikývl. Odkulhal v županu do místnosti s počítačem.

Zatímco se počítač načítal, Tetra si prsty dal pramínek rozcuchaných a velmi dlouhých tmavých vlasů z očí.

Nosil velmi silné brýle, aby dokázal vidět na velkou obrazovku na konci místnosti.

Kůže na jeho rukou byla smrsklá a čistě bílá, možná trošku zašedlá.

Nehty měl fialové.

Krk mu pokrývaly dlouhý a neupravovaný plnovous.

Občas měl velké bolesti zubů, byly šedivé a některé z nich podivně okrouhané.

Rty měl suché.

Jeho víčka byla fialová a stejně tak tmavé kruhy pod očima.

Tetrovy prsty byly nepřirozeně dlouhé a zcela nepřirozeně hubené. Jeho paže, ramena, klouby, nohy, kolena, zápěstí. To vše byly kosti letmo potažené kůží.

Tetru každý den velmi bolely nohy, kolena, třísla, zakrnělé svaly. Přestávaly ho poslouchat.

Jediné, co převýšilo bolest nohou, byla bolest zad.

Tetrova páteř byla vychýlená a zkroucená. Tam, kde kdysi míval šíji, byl dnes ošklivý, velmi ošklivý hrb.

Tetrův hlas zhrubnul, teď zněl jako skřípající soukolí.

Tetra měl křečové žíly všude po těle.

Jeho nejnovější masážní křeslo zabraňovalo proleženinám, ale stejně ho každý den celé tělo brnělo.

Tetrův počítač naběhl, Tetrovu vrásčitou a bledou tvář ozářily tři obrazovky.

Tetra si všiml, že na hřbetu monitoru na stole vpravo byla malá vrstvička prachu.

Někdo tady neudělal svoji práci...

Tetra zvednul ruku a začal z povrchu vrchní strany monitoru čistit prach.

V té chvíli do místnosti přišla dívka v modrém, se snídaní.

Tetra si na černém povrchu svrchní strany monitoru všiml něčeho zvláštního.

Mladík v červeném zrovna odcházel z ložnice, kde právě ustlal, když uslyšel křik. Dívčí křik z místnosti s počítačem, rychlým krokem přistoupil ke dveřím.

Když se otevřely, viděl mladík Tetru. Jak drží hlavu jeho drobné spolupracovnice v modrém přitisknutou ke stolu. Držel ji pevně za vlasy.

Křeslo bylo převrácené na zemi, stejně tak i jídelní stolek, kaše i káva byla vylitá na zemi.

"Nesmíš! Nesmíš, nesmíš!" skřípal Tetrův hlas po místnosti.

Mladík v červeném jen sledoval.

Dívka v modrém, se hystericky s řevem pokoušela vyprostit se z Tetrova sevření.

Protože Tetrovy ruce byly velmi slabé, po chvilce se jí to podařilo. Dopadla na kolena na zem mezi vylitou kávu a kaši. Vzlykala.

"Co si to dovoluješ!!! Co jsi to zač ty hloupá huso! To nesmíš!! Nesmíš se toho dotýkat!" Tetra stál opřený o stůl a křičel, aniž by se na ni díval.

Ta nezodpovědná holka, nebo někdo jiný si dovolil čmárat po jeho drahoceném světu.

Při čištění od prachu Tetra našel na hřbetu monitoru vybledlý nápis fixou.

MAJETEK TEDDYHO GRAMMATONA

Jaký pitomec by si něco takového dovolil? Co si to po tom kdo dovoluje psát?

Navíc takové nesmysly...

"Kdo je do háje Teddy Grammaton?!!! Proč to tam píšeš?!!! Proč!!!!" v jeho hlasu byla slyšet hysterie.

Mladík v červeném přistoupil k plačící dívce v modrém, vzal ji za paže a zvednul její drobné tělo ze země, napůl ji odnesl, napůl odešla sama. Ani ne sekundu potom do místnosti přišly dva další lidé, muž a žena v červeném. Muž postavil křeslo. Tetra si do něho s výdechem sednul. Žena začala uklízet jídlo vylité na zemi.

Muž odvezl jídelní stolek. Chvilku po něm odešla i žena.

"Husa..." zašeptal Tetra, "co to má být? Jaký Teddy?"

Před jeho očima zazářil jeho svět. Programy, jejich prostředí, vlastnosti.

Tetra si na chvíli sundal svoje brýle, aby si z nich vyčistil čmouhu.

Jeho svět šel kupředu, ale v zásadě se na něm nic nezměnilo. Programy, jako byl M0JZ15 nahradily jiné.

Aktuálně vkládal Tetra naděje do programu jménem 54UL. Byl to moudrý a velmi statečný program.

Neměl programový prvek jako 4D4M, ale i tak to byl velmi potencionální program.

Prostřednictvím programu 54MU3L se programu 54UL podařilo stát se králem. Prvním králem lidu, který na krásné a nyní sjednocené území dovedl před opravdu mnoha lety J0ZU3, nástupnický program M0JZ15e.

54UL byl velmi dobrý král.

Asi po pěti minutách přišel muž v modrém s novou snídaní.

Tetra se na něho ani nepodíval. Vzal si závaží a začal s ním posilovat pravou ruku.

V tom období byla země 54ULa dobývána jiným národem. Národů už nebylo málo. Za tu dobu byly národů stovky.

Když Tetra velmi matně vzpomínal na to, co mu před velmi dlouhou dobou říkali ve škole, vybavoval se mu matně zákon přírody. Ten, kdo je silný, bere potravu těm, kteří jsou slabí, ti, co jsou slabí, jsou potravou těch silných. Silný je ten, kdo snadno zničí, silný je ten, kdo dokáže ze slabého udělat prach.

V čem ale spočívá síla.

Dobývající programy každý den přišli s nabídkou rozhodující bitvy o vládu v zemi. Jeden program proti jednomu.

Ale každý den byla nevyslyšena.

Každý den se nenašel nikdo, kdo by se utkal se soupeřem z vyzývající strany.

Když Tetra tvořil onoho bojovníka, snažil se, aby v podstatě šlo o ztvárnění hrubé a fyzické síly, byl jako kladivo s nesmírně velkou plochou úderu. Byl to program G0L145.

Program G0L145 byla Tetrou ztvárněná jedna z podob síly.

Ale síla není jen úder kladivem.

Kladivo si žádá nejen sílu v úderu, žádá si pevnou ruku, dobré oko pro vyměření úderu a taky trošku, vždy alespoň malinko štěstí.

Štěstí je silou víc, než se zdá.

Ale ten největší z nekonečných potenciálů na vykonání dobra mezi všemi lidmi byl v této době skrytý a nenápadný, byl by skrytý, kdyby tomu nemělo být jinak.

Program D4V1D měl programový prvek 4D4Ma.

Byl zapadlý, daleko od hlavního města. Byl to pastevec ovcí. Aktuálně jím byl.

Byl to, mladíček malého vzrůstu.

Tetra se usmál...

"Pastevec ovcí," jako by to už někdy viděl. Pastevce ovcí.

Pastýř oveček.

Pastýř.

Program D4V1D neměl jen drahocennou krev, měl taky přísadu, kterou do ní sám přidal a která navždy zůstane ve vzpomínkách svých následovníků a potomků.

Tetra se rozhodl, že ho vnuknutím podaným prostřednictvím programů okolo něj povede přímo do dračího doupěte, přímo do úst lva, přímo pod čepel programu G0L145.

Program D4V1D, malého a drobného vzrůstu, proti němu stanul. Silný proti slabému. Slabý proti silnému, naopak? Kdo je silný, kdo je slabý? Jak to vlastně je.

Co je síla?

"Síla jsem já..."

Program D4V1D byl velice chytrý...

Stačila mu jedna rána.

Síla je štěstí, odvaha a nápad.

Jedna jediná rána.

Síla je to, co má bitý.

Prak.

Síla je to, co ztrácí bijící.

PROGRAM G0L145 ZCELA PŘESUNUT Z FUNKCE A STÁDIA PROGRAMU.

VÝSLEDEK DUELU: VÍTĚZEM JE PROGRAM D4V1D.

VÝSLEDEK BITVY: J3RU54L3M JE SVOBODNÝM A VOLNÝM ÚZEMÍM SPRAVOVANÝ JEDNÍM VLÁDCEM.

"4BR4H4Me..." Tetra se opřel a napil se vody, "kdysi jsem ti něco slíbil," pustil skleničku vody na zem, sklenička se rozbila o vyhřívanou podlahu, "program, který vyjde z tvého prvku bude možná vláčen prachem, bude bit a postaví se smrti, ale usedne na trůn."

Tetrovi se zachvěla ruka. Jeho slova doháněl jeho myšlenky, tak to přece chtěl.

Vláčen.

Bit.

Odolání smrti.

Trůn.

Tetra začínal vidět nadčasově. Viděl budoucnost, nebo je to současnost?

Program D4V1D je králem... Trůn země patří jemu. Vynáší stuhu programového prvku 4D4Ma na královský trůn, na trůn lidí.

To je to.

To je to, co Tetra slíbil.

Bude vládnout, dlouho. Déle než kdokoliv jiný kdokoliv jiný před ním.

Ani po něm.

Program D4V1D vládnul. Byl králem.

Tetra seděl u tří obrazovek.

Zkoušel ho. Neustále. Neustále byl jeho rádcem.

Neustále byl jeho zkouškou.

Neustále byl jeho učitelem.

Byl, čím bylo potřeba.

Tělo Tetry slyšelo po čase pískavý zvuk.

Dokulhalo z místnosti.

Vzalo si léky.

Polilo se vodou.

Padlo mrtvé a plné pocitu bezcennosti a zbytečnosti ke spánku.

Tak to s Tetrou bylo.

Viděl, že jeho tělo je to nejzbytečnější, co kdy měl. Viděl, že forma jeho bytí je tím nejvíc zbytečným.

Viděl, že forma jakou žije a vlastně forma proč žije na tomto světě je o ničem, beze smyslu.

TETRA, KTERÝ NENÍ BŮH, JE MRTVOLA, KTERÁ JE NĚKOLIK LET VLÁČENA V KAZÍCÍM SE TĚLE.

Uplynuly tři měsíce.

Bylo ráno.

Tetra si nechal navléknout župan.

Stlačil páčku dopředu a jeho vozík se rozjel na konec chodby.

Dveře se mu otevřely.

Tetra se předklonil a zapnul počítač.

Za načítání mu dívka v modrém přivezla snídani.

Tetra se cítil jinak... Mnohem jinak. Jako by byly všechny jeho pohyby i myšlenky stejnosměrné jako tok řeky. Jako by ho někdo okradl o schopnost být člověkem.

A bylo mu to jedno.

Bylo to, jako by už nikdy nemohl být bratrem člověka.

Bylo to, jako by už nikdy nemohl mít rád někoho, nad kým nemá absolutní moc.

Bylo to, jako by nebyl člověkem.

A on nebyl.

Umíral a moc dobře to věděl.

Věci kolem sebe přestával vnímat.

Nezajímal se o to, jestli je ten, kdo mu přinesl jídlo muž nebo žena.

Později se přestal zajímat i o jestli mu vůbec něco přinesl.

Tetra stále častěji více či méně nespotřeboval to, co mu bylo dáno.

Jedině léky, které znecitlivovaly jeho zbytečně představitelné tělo.

Nenávist vůči světu kolem něj jako by pulzovala.

Tetra několikrát usnul ve sprše, nebo přímo na cestě od počítače teď, když měl vozík.

Měl pocity, jako by už ani nemohl myslet jako člověk.

Jako by to, co se v tomto textu snaží být přiblíženo ani on sám nemohl cítit a netýkalo se ho to.

Tetrovy začínal být svět, kterému nebyl pánem, nekonečně velký.

Zapomněl, jak kdysi vypadala jeho tvář.

Bylo to, jako by to, co má být v tomto textu přiblíženo skoro ani nemohlo být napsáno, jak byl on sám pasivní.

Jak moc byl jako člověk prázdný.

Jak moc nechtěl být už nikdy člověk.

Nebylo to utrpení. Nebylo to svazující.

Nebylo to nic.

Tetra byl...

Tetra byl.

G4BR13L: PANE, PROGRAM 54L4M0UN...

TETRAGRAMMATON: JÁ VÍM.

Tetra s námahou přestal únavou z bytí šilhat a podíval se na klávesnici.

TETRAGAMMATON: JDE SE NA TO...

...

Dva další roky.

Nemůže umřít. Nesmí.

Necítil nohy.

Neměl dost myšlenek, které by mohl věnovat světu, ve kterém měl tělo, aby si sám uvědomil jak moc se jeho stav zhoršil.

Přestával rozpoznávat věci, které byly okolo něj.

Málem by si neuvědomil prostředky, kterým se spojuje se svým jediným smyslem život. Ty nové už skoro vůbec ne.

Roztřesené ruce chvíli přestaly programovat a navrhovat nový program. Opřel se o stůl.

Mikrofon byl od jeho úst asi třicet centimetrů. Mohl být kousek nalevo od klávesnice.

Mohl.

Tetra do něho promluvil. Spíš zašeptal... Spíš zasípal.

Spíš se pokusil zasípat.

"Arch..." zadýchal se, "...andělé."

TETRAGRAMMATON: ARCHANDĚLÉ.

M1CH43L: PANE?

TETRAGRAMMATON: BLÍŽÍ SE CHVÍLE, KDY DOKONČÍM NĚCO, CO ZMĚNÍ ÚPLNĚ VŠECHNO NA TOMTO SVĚTĚ. VČETNĚ TOHO, CO JSME PRO OBYČEJNÉ PROGRAMY, CO JSEM JÁ.

H4N13L: JE TO PROGRAM, POKUD ANO, JAKÝ?

TETRAGRAMMATON: NENÍ TO TAK ÚPLNĚ PROGRAM.

54ND4LPH0N: POKUD TO NENÍ PROGRAM, CO JE TO.

TETRAGRAMMATON: PROGRAM.

G4BR13L: PANE, NEROZUMÍM...

TETRAGRAMMATON: KAŽDÁ MYŠLENKA MUSÍ BÝT ZTVÁRNĚNA A PŘEDÁNA. KAŽDÉ ZLO MUSÍ BÝT VYKOUPENO. KAŽDÁ POCHYBNOST PŘESTANE, AŽ POCHOPÍŠ.

Tetra se nadechl. Napil se vody.

TETRAGRAMMATON: PROGRAM M4L4CH145.

Uplynulo několik minut.

R4F43L: CO MÁME UDĚLAT?

TETRAGRAMMATON: AŤ ŘEKNE VŠEM, ŽE JE TO BLÍZKO...

Tetrovy prsty zase začaly klapat po klávesnici.

POKRAČOVÁNÍ V MENU POD NÁZVEM SVĚT NA DLANI - DRUHÁ ČÁST.